I did my time -- In the jail of your arms -- Now Ophelia wants to know -- Where she should turn

Scarlett Johansson - Who Are You (Tom Waits cover) 

Pořád se pachtím napůl v nemoci, takže místo psaní za mě musí mluvit fotky. Alespoň ještě chvilku. Nabízím další scénky z vesnického života, tentokrát jsme s máti dostali na procházku i otce!

 

And I'm in this, and it's been so long -- It's hard to know what you did right and what you did wrong

Lazy Habits - The Breach

Včera jsme byly s babi na procházce. Ke hnoji a zpátky. #villagepeople

These are the marching orders -- These are the rules that we break -- These are the doubts we cling to

Marching Order <3

Většinu Štědrého dne jsme trávili netradičně u babičky, ale přežrali jsme se velmi tradičně.

Myslel jsem, že miluji, bylo to však záducha

Byla jsem skoro zdravá celé dva měsíce. A tím skoro myslím, že opravdu zdravá jsem byla celé tři dny po velkém kašli, pak jsem si uhnala další rýmičku a potom znovu začala s imunoterapií, což znamená opuchnutí a únavu. A teď mám zase antibiotika. "To že nemáte mandle neznamená, že nemůžete mít angínu. Jen se tomu říká jinak." Takže tak.

Ty dva měsíce byly zvláštní. Tak trochu jsem hledala práci, ale zřejmě ne moc důkladně. Tak trochu jsem panikařila kolem bakalářky a kolem zkoušky, kterou už jsem dávno měla mít za sebou (a ještě stále nemám). Mám pocit, že bych se svým akademickým životem měla skončit. Že jsem vlastně měla skončit ještě dřív, než jsem začala.

Převánoční atmosféru si užívám doma polikáním prášků, s kocourem a u krbu. Přes okno pozoruju cizí kočky, kterak se vyhřívají u nás na terase a jako správná kočičí paní jsem jim dala alespoň misku mléka. Zachtělo se mi poslouchat vinyly a tak jsme vytáhla ty staré, po mamince. Sjížděla jsem Wham!, Madonnino True Blue, soundtrack z Flashdance i Bruce Springsteena.
 

Tatínek se v předvečer svátku očividlě rozhodl pohoršovat nad vším, nad čím může. Nejdřív to byli uprchlíci ve správách, pak romance homosexuálů v Aférách (pořád ještě nechápu, proč jsme se na to dívali) a hrozně se bavil u opilého Pata s Matem. Prostě musíme mít o Vánocích veselo. Ve volném čase ovšem otec trápí kocoura, aby dokázal, že ho vlastně vůbec nemá rád...

Chtěla jsem běhat kolem s foťákem, abych se zase trochu rozfotila. A nic. Chtěla jsem víc psát, aby mě bylo kde číst. A nic. Jsem taková nijaká, nic nevím a nic neumím. Nemám, co říct. A vlastně možná ani nechci nic říct. Plánuju na Nový rok zase začít s fotoprojektem, tak uvidím, jak to se mnou dopadne.

In Berlin

Vždycky tvrdím, že hrozně ráda cestuju, ale nikdy nikam nedojedu. Jsou to vždycky jenom velké plány, cesty prstem po mapě. Ztroskotat můžou z různých důvodů, hlavními faktory ale většinou bývají čas a peníze. Většinou jedno nebo druhé nemám já nebo někdo, kdo slíbil, že pojede se mnou. A tak jsem se na to vykašlala. Čas jsem si udělala v momentě, kdy se mi na účtě objevily peníze, a jela jsem sama. Do Berlína. Do města, které je doslova za humny a do kterého to trvá vlakem jenom čtyři a půl hodiny. Chystala jsem se tam jet pět let, a tak jsem si tam v létě na pár dní zajela. A proto jsou tady ty fotky doslova rekordní rychlostí. Původně jsem k nim chtěla něco napsat, třeba to, kolik jsem si koupila knížek a kolik jsem jich tam přečetla, ale už je to tak dlouho, že to vlastně ani není důležité. Takže to budou zase jenom fotky...