ES.

ES.

neděle 30. října 2016

General life update: Je mi zima


Je pět ráno a po sídlišti se honí meluzína.

Vstávala jsem o půl čtvrté. Kdykoli jsem se převalila z boku na bok, bolelo mě koleno. Teď je koleno i já namazané Francovkou, ale pochybuji, že to nějak pomůže.

Na světě nejsou jen pomeranče, ale když jím pecky, znamená to, že jím malé pomeranče, které by se mohly vylíhnout? Když jsem byla malá, myslela jsem si, že snězení jader z jablka znamená, že mi v břiše vyroste strom. Jablkoň.

Pohybuji se někde na ose mezi „už je mi docela dobře“ a „chci umřít.“ Momentální rozpoložení je nejspíš „nechte mě bejt!“

Tenhle víkend jsem se rozhodla odstřihnout od civilizace, ignorovat emaily a číst si. Momentálně jsem v polovině How To Be Both od Ali Smith a první příběh, ten ze současnosti, byl úžasný. Nevím, jestli se do toho druhého budu pouštět okamžitě, ale rozhodně to bude brzy.

Do things just go away? her mother says. Do things that happened just not exist, or stop existing, just because we can’t see them happening in front of us?

středa 26. října 2016

General life update: Všechno v pohodě


Nejspíš jsem si na sebe ušila bič.

Měla jsem totiž ten geniální nápad, že budu studovat dvě školy. Dva magisterské obory. Genderová studia na Fakultě humanitních studií a mediální studia na Fakultě sociálních věd.

Asi jsem měla pocit, že se budu nudit.

Nenudím se.

Je toho dost. Samé přečti tohle a nastuduju támhleto. Udělej konspekt, napiš reflexi.

Ale jsem spokojená. Už dlouho jsem takhle spokojená nebyla, už dlouho jsem neměla pocit, že všechno klape. Nebo možná ne úplně všechno. Ale většina věcí rozhodně.

Fotím teď trochu víc než jindy. Ale dodací lhůty mám pořád stejně dlouhý.

Jedinou vadou na kráse je teď moje rýmička. Doufám, že se z toho nevyklube něco horšího, v pátek mám jet do Vídně a vážně by mě štvalo, kdybych koncert Amandy Palmer prošvihla jenom kvůli hloupé nemoci.

Původní plán byl zůstat doma jeden den a pak zase naskočit. Zatím ještě nevím, jak moc to bude fungovat, tak uvidíme za pár hodin.