ES.

ES.

úterý 31. května 2016

Mikro #29: Uptasia



Vždycky tvrdím, že u žádné počítačové hry dlouho nevydržím. Tak proč teď sjíždím Uptasii dennodenně?

Je to jednoduchá hra, ve které si stavíte městečko. Postavíte továrnu, vyrobíte produkt, ten prodáte na trhu. Za utržené peníze postavíte další továrnu. Vážně nic zvláštního, ale dokážu u toho strávit hodiny…

Dnešek jsem ovšem trávila v knihovně a poctivě psala bakalářku. Jsem na sebe hrdá.

pondělí 30. května 2016

Mikro #28: Přijímačky



Vypadá to, že vařit z vody je jediná použitelná schopnost, kterou jsem se za dobu svých studií. Vypadá to, že jsem schopná dát do kupy rozsáhlé teorie založené pouze na několika málo kusých informacích, které jsem si byla schopná zapamatovat.

Takže jak vlastně vypadaly přijímačky na genderová studia? Panika, nevolnost, studené ruce… A potom test napsaný ani ne za polovinu termínu. Vlastně netuším, jak bych nad tím mohla sedět déle. Možná snad nad překladem jednoho odstavce o feminismu. Ale na těch pět slov, které jsem potřebovala, jsem si ten slovník vážně brát nemusela.

Abych to teda dotáhla do konce, v 18:12 mi přišla zpráva ze studijního oddělení, že mi s potěšením oznamují, že jsem úspěšně splnila přijímací zkoušku. Tak jsem to asi uvařila kvalitně. Teď už jenom ta bakalářka…

neděle 29. května 2016

Mikro #27: Motivační dopis



Začínám trochu panikařit kvůli zítřejším přijímačkám.

Testy samotné mě tolik netrápí, genderem se zabývám už tak dlouho, že to na těch pár bodů musím napsat i kdybych nečetla ani jednu z těch knih. Problémem je ale motivační dopis.

Motivační dopis je peklo. Tečka! Vykřičník… Nikdy nevím, co do něj psát. Hrozně nerada vysvětluju, v čem jsem dobrá, a proč mě baví věci, které mě baví. Proč chci dělat věci, které chci dělat. K čemu to vlastně je? Jako důkaz, že se na tu školu nehlásím jen tak? Nevím, jestli člověk, který nemá nic lepšího na práci než trávit hodiny čtením povinných knih a psaním testů přijímacího řízení, potřebuje ještě někomu něco dokazovat.

Takže předpokládám, že budu ve čtyři hodiny ráno panikařit, že nejsem schopná vymyslet stránku hloupého vychloubačného textu. Yay!

sobota 28. května 2016

Mikro #26: Daredevil



Jak nejlépe využít čas vymezený k učení? S Netflixem,, samozřejmě.

V době premiéry druhé série Daredevila jsem se zoufale snažila odolat a nakonec jsem první díl vypnula po deseti minutách s tím, že na to nemám ani čas, ani náladu. Teď na to sice čas nemám, ale nálada se našla. Takže jsem využila poslední dva večery k tomu, abych se tomu pořádně podívala na zoubek.

Možná mě první série bavila víc, možná jsem teď jenom moc zmlsaná Jessicou Jones na to, aby mě nějaký Matt Murdoch zajímal. Na druhou stranu začínám o Marvelovské frančíze přemýšlet trochu jinak, možná víc kritičtěji a vlastně se mi líbí, jakým způsobem pracují se stereotypy a překonávají je – slepec Murdoch není rozhodně chudák a se svým postižením je schopný ledasčeho. Marvel se teď rozhodně nemazlí s postavami, které by mohly být považovány za „krásky v nesnázích,“ Karen je schopná se o sebe postarat hlavně tím, že zná své slabé stránky a ví, kdy má požádat o pomoc. Morální kompas Claire je něco, co by jí mohla většina lidí závidět.

A teď k novým postavám. Elektra! Smrtící bojovnice, kterou vycvičil stejný člověk, který cvičil Murdocha. Nemůžu říct, že je mi nějak extrémně sympatická, ale uchvátila mě její snaha udělat „správnou věc“ a její neschopnost neprolívat krev. A pak je tu samozřejmě Frank Castle aneb Punisher. Postava, na kterou jsem se těšila asi nejvíc, i když ho z komiksů vlastně skoro neznám. Rozhodně mě nezklamal, je přesně takovým brutálním psychopatem, jako jsem si ho představovala. Člověk, který udělá cokoli proto, aby pomstil svoji rodinu. To je přesně ta postava, kterou jsem potřebovala.

pátek 27. května 2016

Mikro #25: Boudieu



Ačkoli považuju feministické myšlení a genderová studia vůbec za nesmírně zajímavá, pár dní před přijímačkami na tento velmi perspektivní a vůbec ne naprosto nevyužitelný obor mi to začíná lézt krkem.

U psaní jsem se zasekla před týdnem a ještě pořád jsem nedočetla všechny knihy na pondělní přijímací zkoušky. Jsem skoro na konci Nadvlády mužů od Boudieuho, ale nebyla jsem schopná si z toho udělat výpisky, takže budu doufat, že si z toho pamatuju to podstatné.

Celá jedna podkapitola se věnuje geniálnímu pozorovacímu talentu Virginie Woolf v To the Lighthouse a její schopnosti věrohodně zobrazit genderové vztahy a genderové nerovnosti. Bourdieu má vůbec Woolfovou dost rád, což mě nijak nepřekvapuje. Jen doufám, že to nebude jediná záležitost, kterou si z celé té knihy zapamatuju.

čtvrtek 26. května 2016

Mikro #24: Neighbors 2



Protože jsem během pár dní zvládla utratit většinu peněz, které mi měly vystačit na měsíc (doplácení všech restů není sranda), nemůžu si zajít do kina. Netflix v mnohých ohledech pomáhá, ještě pořád jsem neviděla Beasts of No Nation, teď se mi ale zachtělo komedie.

A tak jsem si stáhla Neighbors 2: Sorority Rising. Ano, opravdu je to pokračování té šílené komedie Setha Rogena se Zacem Efronem. A ne, tentokrát jsem si to nepouštěla jenom proto, že Efron má fantastický tělo (i když to byl jeden z hlavních faktorů).

Sorority Rising překvapuje hlavně svým nezáměrným feminismem. Katie Barnes pro Feministing popisuje jednu ze scén ze začátku filmu, která je klíčovým momentem, co se charakterního růstu týče: „Potom, co mu řeknou, že frat parties jsou dost sexistické, začně Teddy (Efron) drmolit o tematických večírcích, které zahrnují ženy (CEOs and Office Hoes, pimps and hoes etc). Na jeho tváři je ale najednou vidět, že si to uvědomil. A potom jim sám dá za pravdu.“

Rogenovi filmy se dost často označují jako „bromedy“, ženských postav v nich najdete po málu a žádná z nich není ústřední. Objevují se v nich ale momenty, které dokazují, že si Rogen a jeho scénáristický tým uvědomuje, jak je chlapáctví, které se ve většině amerických komedií objevuje, vlastně stupidní a urážlivé vůči ženám.

Už se těším na nějaké ženské komedie, zejména remake Ghostbusters. Už jenom kvůli tomu, jaká vlna nevole se zvedla ze strany MRA a mužů, kteří nechtějí, aby jim ženy sahaly na jejich dětské hrdiny.

středa 25. května 2016

Mikro #23: Komiksy



Konečně mám peníze, abych si obnovila předplatné na Netflix a oni se mi pěkně pomstili. K dispozici druhá série Penny Dreadful, kterou jsem ještě neviděla, už nějakou dobu je online Orphan Black a Chelsea Handler má novou show. Peklo.

Protože trávím většinu času, který bych měla trávit psaním, bezcílným bloumáním po internetech, dělám alespoň něco pro svoje dobro – čtu komiksy. Poslední dobou jsem se zbavila několika komiksů z toho fantastického marvelovského Ultimátního Komiksového Kompletu a teď mám peníze si koupit něco nového.

Včera jsem si chtěla koupit Zátopka, ale nakonec jsem zvolila Mou knihu Vinnetou, protože jsem kolem ní chodila od doby, kdy vyšla. Včera jsem ji viděla v Kaprovce, vzala ji do ruky a už nepustila. Dneska jsem ji dočetla a vřele doporučuju. Nejen kvůli vizuálu, ale i kvůli příběhu. Je úžasná.

Kdybyste mě chtěli zbavit nějakých dalších komiksů, prodávám je na Aukru. Kdybyste byli hodně milí, hodní a usměvaví, tak můžete dostat slevu. Možná :P

úterý 24. května 2016

Mikro #22: Déšť



Včera jsem byla v Knihovně Václava Havla na akci s názvem „Generace Y – Havlovy děti“. Když vidím své vrstevníky, kteří se zajímají o dění kolem sebe a snaží se ho aktivně měnit, přestávám mít pocit, že to s touhle zemí jde z kopce.

Nemám radost z toho deště v Praze. Teda, neměla jsem ani radost z toho extrémního vedra v Hradci, ale teď už je mi zase zima a nemůžu se přes den vyvalit na balkóně, což je největší tragédie.

Začínám být ve skluzu se vším, nejsem schopná se soustředit a jsem jenom schopná číst více či méně hloupé články v časopisech. A poslouchat The Weeknd. Pf.

pondělí 23. května 2016

Mikro #21: Nostalgie




Včera jsem četla dopis, který babičce napsala její sestra těsně před tím, než minulý týden nastupovala do nemocnice. Vzpomíná v něm na dobu, kdy byly děti, jak doma zpívaly a dokonce jí píše texty písní.

Tak si říkám, jestli budu někdy někomu taky psát dopisy, až mi bude přes sedmdesát. Nebo jestli už budeme absolutně ignorovat ruční psaní a chrlit si emaily. Nebo se budeme dorozumívat pouze v 140 znacích. Budeme ještě tendenci psát někomu pětistránkový dopis?

Další věc, která mě při přemýšlení nad touhle nostalgickou epizodkou života mé rodiny zarazila, je samota. Moje babička je nejstarší ze tří sester. Prostřední, Irena, před pár lety zemřela na rakovinu. Babička má ale pořád svou nejmladší sestru. Někoho, kdo ji zná celý život. Matka má bratra a hromadu bratranců a sestřenic, se kterýma jako dítě trávila každé léto. Ale koho mám já? Kamarády? Vždyť s těmi, kteří mě znají nejdéle, se potkávám jen zřídka. A ti, kteří mě znají nejlíp, mě neznali jako dítě. Všichni moji příbuzní jsou mi více či méně vzdáleni. Tak komu mám za padesát let psát dopisy já?

neděle 22. května 2016

Mikro #20: Změna



Včera jsem po dlouhé době (letech) viděla a slyšela Mydy Rabycad. Zapomněla jsem, jak mi jejich koncerty scházely – hudebně, vizuálně, atmosférově.

Pořád přemýšlím, jak jsme se všichni za těch pár let, co jsme v Praze místo v Hradci změnili. Někteří hodně, někteří méně. Někdy si připadám jako jediná, kdo stále lpí na starých přátelstvích a nesnaží se utíkat někam dál. Dál do světa. Dál k lidem, které bych chtěla znát místo těch, které už znám.

Čtyři roky zpátky jsem to myslela vážně s kariérou koncertní fotografky, s kariérou novinářky. Teď nic neplánuju. Když sním, tak jenom mimo svoji realitu. Možná přeháním, možná mě stavy úzkosti nezasahují takovou mírou, jakou si myslím. Možná jsem jenom obyčejný srab a moje psychická labilita s tím nemá co dělat. Moje kdyby se ale zásadně změnilo a uteklo od jakýchkoli šancí k naprosté fantazii a já nejsem sto s tím něco dělat.

sobota 21. května 2016

Mikro #19: EKG



Včera jsem byla na EKG, tématem byl tentokrát sport. Usoudila jsem, že to bude pravděpodobně jediná sportovní činnost, kterou po sledování hokeje tenhle rok budu provozovat.

Jak jsem se ale dozvěděla, sportuji vlastně každý den. Nejtypičtější outdoorová aktivita je podle Rudiše s Malijevským chůze na tramvaj. Když si vezmete, jak často tramvaj nebo autobus dobíháte na poslední chvíli, sportu máte každodenně víc než dost.

Navíc, pokud počítáme i indoorové aktivity, už byste si mohly odpočinout. Včera v Arše jsme všichni kolektivně provozovali aktivitu jménem cesta na bar. Takže se zase jednou cítím líp, že jsem udělala něco pro svoje zdraví.

Už se těším na další EKG, i když musím čekat až do října.

pátek 20. května 2016

Mikro #18: Paměť



Projížděla jsem se dneska ráno autobusem na cestě od alergoložky a vymyslela jsem si téma pro dnešní příspěvek. Protože jsem hrdinka a razím heslo „hlava mapa“, neobtěžovala jsem si ten nápad zapsat.

Nijak mě moje zapomnětlivost nepřekvapuje, žiju se sebou dost dlouhou dobu na to, že pokud nemám schůzku napsanou alespoň na třech různých místech, pravděpodobně na ni nedojdu. Trochu mě ale mrzí, že se nemůžu znovu zamýšlet nad tématem, které bylo bezpochyby naprosto geniální.

Ráda bych našla způsob, kterým budu omlouvat svoji nečinnost v rámci psaní bakalářky zapomnětlivostí místo věty „udělám to zítra“. Kdybych si snad byla schopná zapamatovat, ve které dny mám jiné plány než jít do knihovny, někdy bych do té knihovny třeba došla. Tímhle stylem se mi jeden den nechce, druhý jdu v nějakou šílenou hodinu k doktorovi, takže mám den roztříštěný, a další den mám několik různých činností najednou. Takže třeba příští týden, hm?

čtvrtek 19. května 2016

MIkro #17: Komplimenty


Paní s kočárkem, které jsem minulý týden v knihovně držela dveře, mi řekla, že mi to sluší. Měla jsem zrovna den blbec, ale jediná věta mi dokázala zvednout náladu víc, než zmrzlina.

V pondělí si ke mně v autobuse přisednul člověk a pochválil mi punčocháče. Následovala sice několika minutová přednáška o budoucnosti 3D potisků, i přesto mi to udělalo radost. Nemám ani nejmenší potřebu poslouchat komentáře cizích mužů, kteří mají potřebu sdělit mi něco o mém oblečení nebo vzhledu. Na druhou stranu si nemyslím, že kompliment je nutně projevem sexistické potřeby být slyšet za každou cenu.

Možná bychom k sobě všeobecně měli být milejší a chválit se. Ať už se jedná o oblečení nebo o pracovní úspěch, pozitivní ohodnocení, pokud není zbytečně povýšenecké, nejen potěší, ale také motivuje.

Mimochodem, věděli jste, že se chystá remake Rocky Horror Picture Show, ve kterém bude hrát Laverne Cox? Nemůžu se dočkat!

středa 18. května 2016

Mikro #16: Konzultace




O tom, že usilovně píšu bakalářku, jsem se už zmiňovala. K tomu se váže další stresové téma – konzultace.

Podobně jako návštěva lékaře je konzultace naprosto nezbytnou záležitostí. Znamená to ovšem další kontakt s lidmi. Ráda bych někdy šla na konzultaci s pocitem, že mám co říct a že jsem udělala kus práce, u kterého je o co se opřít.

Konzultace mi ale stejně jako psaní emailu dává pocit, že jsem úplně k ničemu a že se mnou vedoucí práce jen marní čas. Připadám si nepřipravená, v hlavě mám duto a nejsem schopná formulovat svůj názor do souvislých vět. Přitom je to tak jednoduché! Dopadá to sice dobře, odcházím s novou chutí do psaní a snad mám v hlavě i jasněji. Jen bych chtěla necítit se den předem mizerně.

úterý 17. května 2016

Mikro #15: Podpatky




Zrovna jsem četla esej od Mary Karr pro The New Yorker, kde pláče nad dělem svých nohou a volá po pálení bot na podpatku tak, jako jsme (my ženy) kdysi pálily podprsenky.

Jistě, jehlové podpatky ničí nohy a ani k zádům nejsou nijak zvlášť milostivé (což je naprosto nepodložené tvrzení, neobtěžovala jsem se přečíst žádnou vědeckou ani pseudovědeckou studii), existuje tady ale opravdu nějaký diktát, který bychom musely svrhovat? Osobně nijak neholduju jehlovým podpatků, ale ráda chodím na vyšších botách. Nutí mě to narovnat si záda, takže mě přestávají bolet.

Vysoké podpatky jsou ale i problémem společenským. Loni proběhla internetem zpráva z filmového festivalu v Cannes, kdy v rámci nutnosti dodržet dress code odmítli pořadatelé vpustit na akci dámu, která měla na nohou baleríny. Zrovna nedávno jsem četla o slečně, která byla hned první den vyhozena z práce, protože si jako recepční dovolila vzít boty bez podpatku. Od žen v naší společnosti se očividně vyžaduje, aby svůj styl oblékání podřizovaly jakýmsi společenským konvencím, ať už jde o boty nebo o šaty (podle zdrojů z FOX News zaměstnavatel zakazuje ženám kalhoty do vysílání).

Můj otec tomu říká „oblečení úměrné situaci“. Ale co když každý z nás situaci přečte jinak, rozhoduje se jinak? Můžeme tomu spolu s Naomi Wolf říkat důsledek mýtu krásy. Nebudu pálit boty na podpatku (stejně jako bych nespálila svou oblíbenou podprsenku), ale se nebudu ani oblékat do něčeho, co mi je nepohodlné. A diktát módního světa nebo tzv. business smart oblečení si může jít trhnout.

pondělí 16. května 2016

Mikro #14: Oční



V rámci předstírání, že jsem dospělá, jsem se sama od sebe objednala k očnímu. Odehrálo se to poměrně bezbolestně.

Nesnáším doktory. Nechodím k nim, pokud to není absolutně nutné. I ti, které mám docela ráda, jsou pro mě zdrojem zbytečného stresu. Takže veškeré návštěvy odkládám na nejpozdější možný termín.

U očního jsem nebyla tři roky. Navíc pokaždé chodím k někomu úplně jinému. Takže jsem musela diktovat údaje do nové karty, snažit se vzpomenout si na historii očních onemocnění v rodině… Nakonec to probíhalo lépe, než jsem čekala. Asi poprvé vůbec mi nikdo důrazně nevytýkal, že nechodím na prohlídky každý rok. Takže možná za ten rok opravdu na prohlídku půjdu.

(Teď mám dva týdny pobíhání po doktorech. V pátek jsem byla na krevních odběrech a u zubaře, dnes u očního, v pátek mířím na alergologii a v pondělí jdu na endokrynologii. Vážně doufám, že potom už budu mít klid.)

neděle 15. května 2016

Mikro #13: Rodina



Včera jsme kvůli babičce a dědovi pekli kachnu. Babička si místo toho přivezla uzený.

Přes všechny problémy a neshody mám skvělou rodinu. Ale občas mi dávají zabrat. Jedna babička je černá kronika a pořád hledá na všem to nejhorší. Druhá mi pravidelně volá, když jsem zrovna v Hradci, a předpokládá, že u ní budu každý den trávit odpoledne.

Dneska jedeme na rodinnou slezinu do Prahy. Normálně se to koná jednou do roka, ale s těmi pohřby to vlastně není tak dávno, co jsme se všichni viděli. Tak doufám, že to přežiju.

sobota 14. května 2016

Mikro #12: Spánek



Prospala jsem jedenáct hodin. Bylo to nejlepší rozhodnutí tohoto týdne.

Spím pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami. Je to pro mě akorát, nejsem unavená, ani přespaná. Když ale přijedu k rodičům, moje spánkové návyky se změní. Najednou nejsem schopná jít spát v deset, takže ve výsledku spím kolem pěti hodin. Včera mě to dohnalo.

Odběry krve, zubař a dopolední pobíhání po Hradci mě dostalo. Můžu sice říct, že už mám zase Hradec v nohách, ale k produktivitě mi to nijak nepomohlo. Takže jsem dojela domů, podívala se na hokej a před osmou šla spát. Teď jsem odpočatá a můžu zase pracovat.

pátek 13. května 2016

Mikro #11: Zprávy



Včera mě překvapila neuvěřitelná pozitivita ranních zpráv v České televizi.

Zajímalo by mě ale, kdo rozhoduje o tom, co je vhodní do zpráv, a co ne. Pokud jde o ranní vysílání, informace o nadaci Happysnack s programem „adoptuj si své rajče“ nebo zpráva o výletě pacientů s roztroušenou sklerózou se kategorizují jako newsworthy. Někdy bych potřebovala pozitivní zprávy i během dne, ne jen ráno.

In other news, autobusák má naladěné rádio, které kraje převážně písničky z osmdesátek. A také české verze písniček z osmdesátek. Mám chuť si pustit Nekonečný příběh.

čtvrtek 12. května 2016

Mikro #10: Elipsy



Včera v noci při průjezdu Hradcem na cestě z Prahy jsem si toho poprvé všimla. Elipsy.

Je to nová značka, která má poukazovat na pozoruhodný výskyt závodní dráhy jménem Městský okruh. Od slova okruh by člověk hádal, že se bude jednat o kruh. A ona je to elipsa, navíc s šipkou.

Od prvního ledna tohoto roku prý vstoupilo v platnost několikero značek, některé byly upraveny a jiné zcela nahrazeny. Nesmyslnost této akce nebudu řešit, protože ač vlastním řidičské oprávnění, jsem neřidič. Tahle úprava ale bije do očí i mě, a to doslova. Rozdílnost materiálu totiž zapůsobila, že její viditelnost po osvícení zastírá všechny ostatní značky. Takže díky.

středa 11. května 2016