ES.

ES.

Zobrazují se příspěvky se štítkemtheatre. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtheatre. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 24. června 2016

Mikro #53: Divadelní festival



Divadelní festival v Hradci je po mě opravdový začátek léta, ať je teplo už měsíc, nebo celý týden prší. Letos mi to skoro nevyšlo, ale po odevzdání bakalářky jsem se tam přece jen na ten jeden den dostala.

Samozřejmě jsem měla to štěstí přijít příliš brzy, takže jsem schytala park plný řvoucích dětí topících se ve fontáně. Nechápu, jak to někdo může vydržet. Běhá to tam, kde nemá. Dělá to bordel. Řve to nebo to brečí. Fuj.

čtvrtek 23. června 2016

Mikro #52: Dívadlo



Letos jsem prakticky přišla o divadelňák, takže si ho musím vynahradit jinak. Dneska třeba v divadle ABC na Vím, že víš, že vím a skleničkou vína.

Přijela D., zítra odevzdáváme finální výtisky a pak konečně jedu do Hradce, opájet se pivínkem a dívat se posté na Školní výlet. Konečně pro mě začíná léto, víc než počasí je to prostě divadelní festival a kamarádi, které vídám třeba jen jednou do roka.

Mimochodem, pokračuje moje obsese Hamiltonem. Sorry, not sorry.

středa 15. června 2016

MIkro #44: Hamilton



Začala jsem poslouchat soundtrack k Hamiltonovi. Nemůžu se toho zbavit.

Alexander Hamilton
My name is Alexander Hamilton
And there’s a million things I haven’t done
But just you wait, just you wait...

Za chvíli poslouchání jsem se dozvěděla o historii Spojených států víc, než za celou školní docházku. Po několika rozhovorech s Lin-Manuelem Mirandou jsem zjistila, že sestry Schuylerovi, hlavně Angelica, jsou jedny z nejzajímavějších postav americké historie a já si prostě chci přečíst všechny ty dopisy, které napsaly. A všechny Hamiltonovi dopisy a pamflety. Doufám, že to brzo odezní, jinak si budu muset pořídit tu tlustou biografii Alexandera Hamiltona od Rona Chernowa a přečíst si jo.

úterý 5. února 2013

Věc Čapek



Nejsem zrovna expert na hodnocení divadelních představení, většinou se ráda ve věcech pitvám, ale u divadla mi to zrovna moc nejde. Takže svůj poslední divadelní zážitek přiblížím je letmo. Byla jsem v hradeckém Klicperově divadle na derniéře hry Věc Čapek. Možná vám už podle názvu došlo, že je to hra o Čapcích, o obou, ale tak nějak hlavně o Karlovi. Od premiéry hry jsem slyšela jak chválu, tak záporné ohlasy, a chtěla jsem si udělat vlastní názor, bohužel mi to vyšlo až na tu derniéru. A vlastně chápu oba názory. Protože Čapkofilům asi těžko bude hra po obsahové stránce stačit. V životě Karla Čapka byly osoby, které dozajista přispěly k rozvoji jeho osobnosti a názorů. Ve hře bohužel některé z těchto osob mají pouze malý prostor. Ale musíme si uvědomit, že poskládat tak bohatý život, jako měl Karel Čapek, do jedné hry, je nadlidský výkon.

Co tedy bylo na hře to dobré nebo nejlepší? Nebudu lhát a řeknu vám to rovnou, byl to Honza Sklenář v roli Karla Čapka. Viděli jste ho někdy hrát? Jestli ne, zajděte si do Klicperáku, na cokoli v čem hraje. Nebudete litovat. Myslím, že hlavně kvůli němu mi přišlo, že celá hra byla především o Karlovi, Josefovi se tam prostě tolik prostoru nedostalo.
Dalším plusem byla scéna, kdy Olga (v podání Heleny Plecháčkové) zkoušela Mimi z Loupežníka, což byl klasický klicperácký tyjátr.
A potom se mi líbila jakási vypravěčská paralela, mezi Čapkem a Magorem, tedy Ivanem Martinem Jirousem. Nutno podotknout, že závěr, kdy Čapek nesl na zádech Masaryka (rozumějte Masarykovo dílo v batohu!) a Magor Havla, mi na momentální situaci (ano, na volby už jsem jednou nadávala) sedla jako prdel na hrnec.

Povzdechnu si teď už jenom nad tím, že diváctvo nedalo Věci Čapek větší šanci a že se rozhodlo ji brát jako biografickou hru, která jim po informační stránce vlastně zas tolik nedala... (Což je podle mě hlavní důvod možného "nelíbí se mi", které jsem ovšem nikdy neslyšela nějak odůvodnění.)