ES.

ES.

neděle 10. června 2012

Once Upon a Time...


Teď bych asi měla začít psát něco neuvěřitelně sentimentálního... Hodilo by se to, zvlášť po tom, co jsme včera měli pomaturitní večírek. Oficiální rozloučení se třídou, ve který jsem trávila posledních šest let svýho života, na mně ale zatím nezanechalo žádné následky. Takže sentimenátlní posty přijdou... až časem.

Teď... ve čtvrtek jsem si byla zaškrtat a-b-c-d-e na přijímačky na žurnalistiku, musím říct, že to bylo k popukání. Ale stejně, kdybych se, nedejbože, dostala do druhýho kola, asi bych je tam přišla pobavit. Dobrý den, nečtu noviny, nezajímám se o politickou situaci, poslouchám hodně pseudokvalitní muziky, hodně čtu a stahuju filmy. A BAVÍ MĚ PSANÍ. Společně s žádným seznamem doboručené četby a vlastně dohromady ničím, rozhodně bych uspěla.

Co mě ale trápí trochu víc jsou středeční přijímačky na arts management. Jediná škola, na kterou se opravdu chci dostat, a... Who the fuck knows how's that gonna end...

A proto jsem se teď začala sledovat Once Upon a Time. Musim říct, jako oddychovka je to skvělý. Myslím, že než odjedu do Prahy, budu to mít za sebou. Jen kdybych se místo pohádek věnovala knížkám, který musim do úterka vrátit do knihovny... Ach jo.

"One day they found themselves trapped in a place where all their hapy endings were stolen. Our world."



pondělí 4. června 2012

tupohlavost


Dneska mi náhodou na facebooku vyskočil odkaz na článek o Sunshine, v internetovém bulváru Super. (S názvem "Tahle česká kapela boduje v zahraničí a na pódiu to umí pořádně rozbalit: Seznamte se se Sunshine".) Jako bývalá wannabe studentka žurnalistiky samozřejmě nemám absolutně žádné iluze o kvalitě toho plátku, ale...

Byla jsem samozřejmě zvědavá i na jiné perly, než jen na článek o Suns, kteří už dávno nejsou na domácí scéně neznámí, jak tvrdí na Super. Ale slečna (paní) redaktorka je zřejmě objevila poměrně nedávno, takže budiž. Co mě ovšem zaujalo mnohem víc, byl článek o britské princezně Kate.

Já tedy nevím jak vy, ale když se podívám na titulek "Oslavy výročí královny Alžběty II. na trůně: Kate jako Červená Karkulka a fešný William v uniformě", napadne mě, že Catherine, vévodkyně z Cambridge, měla na oslavě manželovy babičky asi pěknou prdu. To ale autorka článku říct nechtěla, vždyť ještě vypíchla, jak jí to vedle Williama a jeho bratra neuvěřitelně slušelo. Na druhou stranu z článku samotného vyplývá, že princové se moc nevytáli. Takže si paní pisatelka tak mile protiřečí...

Co mě ale trochu popudilo byla věta "...na míru ušil věhlasný britský návrhář Alexander McQueen (40),...". Já vím, že jsem šťoural a že bych se na to celé měla vykašlat a tenhle článek vůbec nepsat, ale... Uvědomuje si paní autorka, že teď máme rok 2012, Alexander McQueen umřel v únoru 2010, to jest před dvěma lety, a tudíž jen těžko teď někomu něco šije na míru? Možná tak pro lady Di nebo božskou Marylin, jestli se někde nahoře potkali...

Vždycky jsem si myslela, že fact-checking je poměrně jednoduchá záležitost, (většinou se k těmto úkolům používají internisté), hlavně pokud jde o známé osoby. Ale v Super se nikdo očividně ani neobtěžuje otevřít tetičku Wikipedii, kterážto sice někdy lže, ale alespoň je informace podložená jedním zdrojem a je tudíž na co se vymluvit. Ale to by bylo moc práce.

A tak jsem si říkala, že je dobře, že už nechci být žurnalistkou (nebo ten obor alespoň nechci studovat). Protože ač je to tristní, podle toho jak to vidím vydělávají nejvíc lidé, kteří pracují pro magazíny jako je výše zmíněný. Pro bulvár, kde jsou slova jako "fakta" a "důkazy" sprostá. Pokud zrovna nejde o Fakta Báry Tachecí... ale to už bych se zase dostala k jinému tématu, třeba ke Kusadlům Sáry Tlachecí, o kterých nehradečáci neznalí Drábkovy Koule asi mnoho nevědí...

Jen jsem chtěla říct, že bych nerada skončila jako někdo, kdo si cucá z prstu články založené na nepravdivých a zkreslených informacích. Jedna věc je vlastní názor, ale tohle už je trochu o něčem jiném...

Takže jsem se hezky rozčílila, teď už budu mlčet. God save the (Mc)Queen a já se jdu věnovat věcem jako "proč nejčastěji používám výpůstku" a "proč bych tomu asi neměla říkat aposiopese"...

The Avengers (2012)


Od doby, co se Joss Whedon podepsal pod filmem o partičce namachrovanejch superhrdinů, se nemůžu dočkat. Dalo mi hodně práce si nevytvořit škrtací kalendář a neodškrtávat si jednotlivé dny (zvlášť poslední měsíce...). No, a minulý čtvrtek to bylo konečně tady. Film, na který jsem čekala skoro dva roky. Když se na něco těšíte, dost často to špatně dopadá. Ale tentokrát ne. Protože Joss nikdy nezklame!
Po tom, co Avengers viděli první jedinci z Čech se ozývaly nadšené komentáře a hlavně tu byla jedna věta, která mi nedala spát - "You gotta love Hulk!" Pro někoho, kdo neviděl ani jeden z původních Hulk filmů a opravdu o Hulkovi jako postavě neměl vysoké mínění, to bylo překvapení. A ne zrovna malé. Ale zlí (v tomto případě dobří) jazykové měli pravdu. You gotta love him!
The Avengers je film, který má všechno, co by v dobrém filmu nemělo chybět. Akce v každé scéně, hlášky (and that's the reason why we love Iron Man), sexy chlápky v upnutých oblečcích (Chris Evans <3), medieval shit (Thor), velkýho zkouna (Loki!), krásnou ženskou se silným charakterem (kdybych byla lesba, Scarlett by rozhodně byla moje první volba a co se tče charakteru... zeptejte se Josse), love story (Black Widow/Hawkeye - I do ship very much) a, co je hlavní, ROBIN :D (protože Batman byl posledně bez Robina). No, a jak Tony Stark pohotově odpověděl na Lokiho hrozbu armády - they have a Hulk. A byly scény, ve kterých jsem Hulka vážně bezmezně milovala.
Takže, když to vezmeme kolem a kolem, má pocit, že jsem minimálně od doby Temnýho rytíře neviděla lepší film, než jsou Avengers. A to by jeden řekl, že to bude jenom komixová blbárna... But that's not gonna happen with Joss.