My week in objects.

My week in objects.

  5:39:00    Ester Šebestová

---

Začala mi škola, a proto hledám nové a nové způsoby prokrastinace. Jedním z mých oblíbených se v poslední době stalo reorganizování mého života. Pro inspiraci si poslední době je blog Reading My Tea Leaves. Tam jsem také našla inspiraci pro další zbytečný a pravděpodobně občasně pravidelný důvod k focení…

1, Jízdenky

Tenhle týden jsem si cestu mezi Prahou a Hradcem odbyla dvakrát tam a zpátky, takže mi přibyly jízdenky do už nacpané peněženky. Na jednu stranu mě to cestování baví a mám pocit, že alespoň něco dělám, na stranu druhou, už mě to trochu unavuje.

2, Analog

Tahám teď sebou všude tenhle malý plastový foťák a jsem zvědavá, co z toho vyleze. Pamatuju si, že tohle byl můj první foťák, když mi bylo asi pět. Teď fotím na barvu, ještě mám v záloze jeden černobílý film. A potom pravděpodobně změním stroj, pořád mám v záloze Zorki, na které jsem ještě nefotila.

3, Červené sako

Není to nový kousek, ale tenhle úlovek z výprodejů mě tento týden doprovázel častěji, než obvykle. Výborně se hodí téměř ke všemu, co mám na věšáku.

4, Náušnice

Po dlouhé době jsem zabloudila do Máje a našla tam tuhle parádu za 22 korun a 30 haléřů. No nekupte to!

5, Lasting Finish by Kate 01

Konečně jsem se rozhodla začít používat červenou rtěnku a tenhle odstín i konzistence mi zatím vyhovují nejvíc. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

Read More

Is this thing on?

Is this thing on?

  23:17:00    Ester Šebestová

---

 https://www.youtube.com/watch?v=35ZiQdmt334

Je zvláštní, kolik rozhovorů v mém okolí se poslední dobou stáčí na téma gender a feminismus. Nebo spíš feminismy, jak se snaží všem vysvětlovat. Že je rozdíl mezi radikálním a extremistickým, že kvóty nejsou největší zlo na světě a že ženská může vydělávat víc, než její drahá polovička, aniž by se někdo musel nutně cítit méněcenně. Ne všichni jsou ochotni diskutovat, občas je pro ně moc i jenom poslouchat. Stačí říct feminismus a už sem kráva, co nesnáší chlapy a nechce „bejt ženská“. Na druhou stranu, když mi tohle chlap řekne (a nejenom chlap), není úplně složité ho začít nesnášet.

Tenhle měsíc jsem byla na EKG. Ne na vyšetření, ale na literárním kabaretu Jaroslava Rudiše a Igora Malijevského. I když to občas takové vyšetření je, zrentgenuje mi to hlavu a já zjistím, jestli tam ještě pořád jsou nějaké nápady. Obvykle se něco najde, ne vždycky se to dostane na papír. Únorové téma, O lásce a poezii, mi trošku otevřelo oči. Vím sice, že staromilské lpění na schématech, která jsou mi dlouhodobě někde, už se moc nenosí, ale pořád se s poezií ne moc snáším. Tentokrát jsem se ale dozvěděla, že psaní básniček je dobré pro mé psychické zdraví, i když to jsou sračky. A že mě vlastně ty současné věci baví. Takže bych třeba mohla poezii psát, nebo vlastně zapisovat ty pochybné poznámky, které nemají hlavu ani patu, a pak to za poezii vydávat. Aktivně jsem se přihlásila na svůj starý účet na Písmákovi (trvalo mi dva dny, než jsem si vzpomněla, jak se ta pochybná stránka jmenuje) a teď tam očumuju. Svoje středoškolské výplody pro jistotu mažu, ani já se na to nemůžu koukat.

Včera jsem jela domů posledním autobusem. Většinou je to zážitek, buď jezdím sama, nebo ve dvou (cílová stanice pro mé spolucestující obvykle bývá Josefov), ne vždycky se mi podaří mávnout na řidiče, aby zastavil včas, takže na zastávku se nehraje, a na terminále se v pokročilou noční hodinu (kolem půl desáté) schází divní lidé. Ještě nikdy jsem neviděla někoho, kdo by v deset odjížděl do Moskvy nebo do Petrohradu. Nikdy jsem vlastně netušila, že se přímo z Hradce dá odjet tak daleko na východ. Podle Ev tím spojem jezdí trolly/trollové/trollollice – viz facebooková konverzace po tom, co mám v hlavě Kocoura. Někdy bych to zkusila, zajet si do Ruska, na výlet. I když bych možná volila vlak, autobusy v poslední době špatně snáším.

Už jsem zase v Praze. Ale nevím, na jak dlouho. Posledních pár měsíců se zase cítím víc hradecká než pražská. A moc se mi to nelíbí.

Read More