Take me to church -- I'll worship like a dog at the shrine of your lies --- I'll tell you my sins and you can sharpen your knife [lajf apdejt numero uno]
Už to skoro vypadalo na njaro a najednou je tady zase sníh a zima a přestává to být sranda. Minulý týden jsem "oslavila" dvaadvacet, take jsem si na bytě otevřela několik ciderů a doplnila to ginem s tonicem. Na oslavu jsem s D šla na oběd, koupila si dvě knížky, které stejně přečtu nejdřív na dva až tři roky a spát jsem šla v rozumnou hodinu. Jako osoba téměř nad hrobem už si ten spánek můžu dovolit, ne?
Měla jsem během posledních dvou týdnů naplánováno několik akcí, na které jsem chtěla jít. Místo toho jsem zatím jenom šla pracovně fotit a pak jela s Cibiho novou kapelou Resumé na koncert do Kladna (a pak zpátky do Prahy do Vagónu...) Všechny ostatní plány jsem zrušila, protože co bych se namáhala, a nešla jsme ani na křest Glamtronic, nového cdčka Mydy Rabycad, protože jsem v ten den jako jediný měla plán a lístky do Aera na záznam Of Mice and Men s Jamesem Francem a Chrisem O'Dowdem. Chtěla bych předstírat, že se mi to nelíbilo, protože ten příběh fakt hodně nesnášim a i když jsem četla tu knížku, na konci jsem řvala. Takže ne, vůbec se mi to nelíbilo, a vůbec si nemyslím, že Franco to zvládl výborně a že O'Dowd byl geniální. A tak.
Mám pocit, že teď v březnu nějak nejsem schopná číst. Nejspíš to bude tím sluníčkem, které ještě minulý týden svítilo. Místo toho jsem na chvíli přesedala na seriály, minulý víkend jsem si dala první tři série Parks and Recreation a konečně miluju Amy Poehler. Doteď jsem sice věděla, že je vtipná, ale jinak jsem to moc nechápala, protože ze SNL mám vždycky jenom poloviční radost a nemůžu říct, že by mě americké sitcomy někdy bavily na delší dobu. Leslie Knope (silent 'K!) mě ale stále baví, takže teď jsem ve fázi, kdy se bojím, že když se rozhodnu pokračovat, brzo to skončí. :/
Od seriálu jsem pak přesedlala na filmy, viděla jsem jich na poslední týden a něco dost. Měla jsem chuť na nějaká akční béčka a pochybné americké komedie, které mi jinak nikdy nesedí, a nebyla jsem zklamaná. Jsou doby, kdy jsem za tyhle kraviny vlastně docela ráda. Nechce se mi nad ničím přemýšlet a nějakou hutnější věc bych asi nezvládala, navíc teď nemám vůbec žádnou výdrž a u normálních věcí jsem schopná se soustředit maximálně půl hodiny. S filmy jako jsou Expendables (ty třetí!) nebo 21 a 22 Jump Street (ano, tak hluboko jsem klesla) ale nemám vůbec žádný problém, takže se vlastně teď trénuju. Až se dostatečně natrénuju, zkusím dát na jeden zátah Interstellar (i když mě to vlastně moc nezajímá, ale zas Nolan...).
Měla jsem během posledních dvou týdnů naplánováno několik akcí, na které jsem chtěla jít. Místo toho jsem zatím jenom šla pracovně fotit a pak jela s Cibiho novou kapelou Resumé na koncert do Kladna (a pak zpátky do Prahy do Vagónu...) Všechny ostatní plány jsem zrušila, protože co bych se namáhala, a nešla jsme ani na křest Glamtronic, nového cdčka Mydy Rabycad, protože jsem v ten den jako jediný měla plán a lístky do Aera na záznam Of Mice and Men s Jamesem Francem a Chrisem O'Dowdem. Chtěla bych předstírat, že se mi to nelíbilo, protože ten příběh fakt hodně nesnášim a i když jsem četla tu knížku, na konci jsem řvala. Takže ne, vůbec se mi to nelíbilo, a vůbec si nemyslím, že Franco to zvládl výborně a že O'Dowd byl geniální. A tak.
Mám pocit, že teď v březnu nějak nejsem schopná číst. Nejspíš to bude tím sluníčkem, které ještě minulý týden svítilo. Místo toho jsem na chvíli přesedala na seriály, minulý víkend jsem si dala první tři série Parks and Recreation a konečně miluju Amy Poehler. Doteď jsem sice věděla, že je vtipná, ale jinak jsem to moc nechápala, protože ze SNL mám vždycky jenom poloviční radost a nemůžu říct, že by mě americké sitcomy někdy bavily na delší dobu. Leslie Knope (silent 'K!) mě ale stále baví, takže teď jsem ve fázi, kdy se bojím, že když se rozhodnu pokračovat, brzo to skončí. :/
Od seriálu jsem pak přesedlala na filmy, viděla jsem jich na poslední týden a něco dost. Měla jsem chuť na nějaká akční béčka a pochybné americké komedie, které mi jinak nikdy nesedí, a nebyla jsem zklamaná. Jsou doby, kdy jsem za tyhle kraviny vlastně docela ráda. Nechce se mi nad ničím přemýšlet a nějakou hutnější věc bych asi nezvládala, navíc teď nemám vůbec žádnou výdrž a u normálních věcí jsem schopná se soustředit maximálně půl hodiny. S filmy jako jsou Expendables (ty třetí!) nebo 21 a 22 Jump Street (ano, tak hluboko jsem klesla) ale nemám vůbec žádný problém, takže se vlastně teď trénuju. Až se dostatečně natrénuju, zkusím dát na jeden zátah Interstellar (i když mě to vlastně moc nezajímá, ale zas Nolan...).
