Jaroslav Rudiš: Národní třída

Jaroslav Rudiš: Národní třída

  22:32:00    Ester Šebestová

---

Když někoho zachrání i nezachrání Adolf Hitler, musí to bejt něco. Vlastně nemusí, ale trochu se to čeká. Že to buď bude ptákovina, nebo bomba. Nebo že to bude typickej Rudiš. Mate vás to od začátku, chvílema nevíte, proč to vlastně čtete, a ono to pořád ubíhá a najednou jste na konci a uvědomíte si, že jste vlastně byli v tom příběhu tak ponoření, že jste teď zase totálně zmatený. Když máte chvíli pocit, že Vandama znáte a že vás už nemůže nic překvapit, tak najednou bum a jste mimo a nic najednou není cajk i když to vlastně cajk je. Nejsem sice poučená o životě, ale možná přece jen o trochu víc poučenější, než sem byla před těma dvěma hodinama, za který jsem projela Vandamovym rychlo světem. A byla jsem ráda, že Vandamova babička byla jako moje babička a taky jako všechny babičky na světě, protože všechny babičky na světě vás nutěj do jídla a říkaj, že až bude válka, tak tlustý budou hubený a hubený studený. A taky jsem si vzpomněla na naši hradeckou Severku, kde jsem všeho všudy byla třikrát v životě, ale prostě se jmenovala Severka a možná měla taky svýho Vandama, kterýho nikdy nepotkám, ale rozhodně vim, že měla svý pankáče, který tam chodili na pivo a koncerty a ty už tam taky nechoděj, protože hradecká Severka už je zavřená a už tam nikdy nikdo nebude chodit pičovat a nikdo tam nebude chodit na myslivce nebo třeba na votroka nebo kdoví co to tam vlastně čepovali. Ale to už sem zase někde jinde. Jsem vlastně zvědavá, jestli někdy na nějakym z těch sídlišť, na kterých se občas vyskytuju, potkám taky někdy nějakýho vlka. Každopádně, Národní třída je cajk. Vlastně jako cokoli od Rudiše, akorát na to musíte mít tu správnou náladu. Když na to není nálada, pak to cajk není, zdá se mi.