Jsem pevně rozhodutá, že... aneb Jak končí všechny moje plány
Jsem absolutně neorganizovaný člověk. Můž život vypadá podobně jako moje kabelka, když tedy nějakou kabelku mám. Nerada se držím naplánovaných programů a s nově nabytou svobodou jsem od maturity ještě línější, než jsem byla kdy předtím. Do školy chodím jenom tam, kde se mi počítá absence. Ale přesto si jednou začas sednu a pevně se rozhodnu, že od zítřka/příštího týdne/dalšího měsíce/nového roku začínám s tím a tím.
Nedám si ovšem novoroční předsevzetí, vím že je nikdy nedodržím. Navíc od nového roku se mi to teď stejně nehodí, když semestr začíná až v únor, co bych se v lednu obtěžovala. Takže jsem ale byla na začátku února, když jsem těžce dodělala poslední zkoušku, přesvědčená, že se od nového semestru budu pravidelně připravovat. Ba co víc, že budu chodit do školy na všechny přednášky a semináře (kromě práva, ale to jenom proto, že budu poctivě chodit na úvod do feministických teorií a potom na short stories). Ha! HAHAHAHAHA! Nevydrželo mi to ani první týden, protože na estetiku se starým pánem jsem opravdu náladu neměla. A teď, když nemívám náladu na nic (kde to jsme, třetí týden?) přestávám chodit i na ostatní předměty. Paráda.
V dubnu zhubnu
Bývala jsem přesvědčená, že se jednou odhodlám a začnu chodit cvičit. Teď už jsem se smířila s tím, že v Praze všechny peníze utratím za knížky a nezbyde mi teda na to svičení, protože H.E.A.T., pro mě jediný relativně bezbolestný způsob pohybu, něco stojí. Takže jsem na něj chtěla jezdit do Hradce, ale když jsem byla naposled v Hradci, tak náš oblíbený cvičitel necvičil. Takže jsem se na to vykašlala, co bych si dělala násilí.
Dalším z mých pevných rozhodnutí bylo změnit stravu, tudíž jíst zdravěji a cítit se lépe (a zhubnout). Jenže! Jsem sice schopná několik dní jíst jenom ovoce a zeleninu a detoxikovat se, ale potom už nejsem schopná upravit svoji stravu tak, aby to mělo nějakej význam. Tak třeba jsem chtěla zkusit paleo. Není to nejhorší, hlad u toho nemáš, jenom vyřadíš obilniny, mléko, cukry a špatné tuky (a možná ještě pár dalších věcí, ale já bych to zas tak nehrotila). Jenže za a - se nechci vzdát mléka, protože co jinýho si mám dávat do kafe? Za b - jsem se konečně naučila jíst ovesný vločky a teď bych se na to jako měla vykašlat, jo? No to jsou teda nápady! Za c - bych si musela pravidelně vařit, připravovat si obědy sebou atd. atd. Na to bych si sice mohla někde udělat čas, jenže ve výsledku potom nemám moc času obědvat, a když už tak to bývá občas třeba ve tři odpoledne a jindy třeba v jedenáct. A když nemáte pravidelný režim, je to stejně k ničemu. No a za d - takové stravování stojí peníze. Né že bych neutrácela peníze za horší píčoviny, ale jestli chci místo chleba (moje primární jídlo v době, kdy nemám moc peněz) chtěla jíst ovoce a zeleninu, musela bych na to ovoce a zeleninu někde sehnat peníze. A co těstoviny, kuskus? Je to rychlý a levný. Pochybuju, že bych se bez toho obešla. Takže moje změna jídelníčku pravděpodobně neproběhne, nejspíš nikdy.
Jak přežít svůj život
K jedněm z nejčastějších plánů patří (jakákoli) organizace mého života. Ať už jde o uklizení v pokoji, lednici a špajzu nebo v počítači, vždycky jsou to plány velké. Jenže v momentě, kdy začnu uklízet a chci hezky postupně projet všechny části, najednou se na mě vyvalí něco, co musím prozkoumat podrobněji. Pak si vzpomenu, že jsem někde viděla něco podobného a začnu hledat to. Ve výsledku, pokud jde o pokoj, mám vyndané všechno a kolem půlnoci začínám přemýšlet, kam to všechno vlastně patří. Takže to, co jsem měla za úkol uklidit, nakonec končí v kupičkách podél postele. Přesně tak, jak tomu bylo na začátku.
A tak nějak podobně to vypadá, když se snažím zorganizovat si život. Už jen to, že studuje dvě školy naprosto odlišného zaměření a nároků znamená, že boj s rozvrhem není žádná sranda. Fakt, že na artsu předpokládají, že budeme chodit na všechny přednášky a cvičení, mi docela zavařil. Takže v tomhle semestru nemám polovinu předmětů, které bych měla mít, jenom aby se mi to nějak vešlo do rozvrhu. A pro jisotu jsem se rozhodla si FHS prodloužit. Psaní bakalářky odsouvám a uvidíme, kam do dospěje. Pokud to vůbec nějak dospěje. Nemám z toho dobrý pocit.
Do kohohle blázince bych si ráda přibrala nějakou práci, jenže teď nestíhám ani jezdit do Hradce, abych mohla pátky chodit do práce, takže pochybuju, že se mi podaří tam něco narvat. Kdybyste někdo věděl o něčem, co se dá dělat z domova po večerech, případně to zabere jenom dvě odpoledne týdně a víkendy, dejte vědět. Protože mám pocit, že pokud nenajdu činnost (práci), kterou opravdu dělat musím, nic z toho, co si tak postupně plánuju, nakonec nedopadne.
Mám pocit, že vždycky když píšu blog, dopadá to podobně jako se vším. Začnu s jasnou vizí, víc co chci, a během deseti minut se ta představa rozpustí a místo toho naskočí... cosi. Neorganizované cosi, z kterého se potom jen stěží dostávám k nějakému kloudnému výsledku. Ale dneska snad alespoň dojdu do školy, i když tu tříhodinovku si nezávidím.
V dubnu zhubnu
Bývala jsem přesvědčená, že se jednou odhodlám a začnu chodit cvičit. Teď už jsem se smířila s tím, že v Praze všechny peníze utratím za knížky a nezbyde mi teda na to svičení, protože H.E.A.T., pro mě jediný relativně bezbolestný způsob pohybu, něco stojí. Takže jsem na něj chtěla jezdit do Hradce, ale když jsem byla naposled v Hradci, tak náš oblíbený cvičitel necvičil. Takže jsem se na to vykašlala, co bych si dělala násilí.
Dalším z mých pevných rozhodnutí bylo změnit stravu, tudíž jíst zdravěji a cítit se lépe (a zhubnout). Jenže! Jsem sice schopná několik dní jíst jenom ovoce a zeleninu a detoxikovat se, ale potom už nejsem schopná upravit svoji stravu tak, aby to mělo nějakej význam. Tak třeba jsem chtěla zkusit paleo. Není to nejhorší, hlad u toho nemáš, jenom vyřadíš obilniny, mléko, cukry a špatné tuky (a možná ještě pár dalších věcí, ale já bych to zas tak nehrotila). Jenže za a - se nechci vzdát mléka, protože co jinýho si mám dávat do kafe? Za b - jsem se konečně naučila jíst ovesný vločky a teď bych se na to jako měla vykašlat, jo? No to jsou teda nápady! Za c - bych si musela pravidelně vařit, připravovat si obědy sebou atd. atd. Na to bych si sice mohla někde udělat čas, jenže ve výsledku potom nemám moc času obědvat, a když už tak to bývá občas třeba ve tři odpoledne a jindy třeba v jedenáct. A když nemáte pravidelný režim, je to stejně k ničemu. No a za d - takové stravování stojí peníze. Né že bych neutrácela peníze za horší píčoviny, ale jestli chci místo chleba (moje primární jídlo v době, kdy nemám moc peněz) chtěla jíst ovoce a zeleninu, musela bych na to ovoce a zeleninu někde sehnat peníze. A co těstoviny, kuskus? Je to rychlý a levný. Pochybuju, že bych se bez toho obešla. Takže moje změna jídelníčku pravděpodobně neproběhne, nejspíš nikdy.
Jak přežít svůj život
K jedněm z nejčastějších plánů patří (jakákoli) organizace mého života. Ať už jde o uklizení v pokoji, lednici a špajzu nebo v počítači, vždycky jsou to plány velké. Jenže v momentě, kdy začnu uklízet a chci hezky postupně projet všechny části, najednou se na mě vyvalí něco, co musím prozkoumat podrobněji. Pak si vzpomenu, že jsem někde viděla něco podobného a začnu hledat to. Ve výsledku, pokud jde o pokoj, mám vyndané všechno a kolem půlnoci začínám přemýšlet, kam to všechno vlastně patří. Takže to, co jsem měla za úkol uklidit, nakonec končí v kupičkách podél postele. Přesně tak, jak tomu bylo na začátku.
A tak nějak podobně to vypadá, když se snažím zorganizovat si život. Už jen to, že studuje dvě školy naprosto odlišného zaměření a nároků znamená, že boj s rozvrhem není žádná sranda. Fakt, že na artsu předpokládají, že budeme chodit na všechny přednášky a cvičení, mi docela zavařil. Takže v tomhle semestru nemám polovinu předmětů, které bych měla mít, jenom aby se mi to nějak vešlo do rozvrhu. A pro jisotu jsem se rozhodla si FHS prodloužit. Psaní bakalářky odsouvám a uvidíme, kam do dospěje. Pokud to vůbec nějak dospěje. Nemám z toho dobrý pocit.
Do kohohle blázince bych si ráda přibrala nějakou práci, jenže teď nestíhám ani jezdit do Hradce, abych mohla pátky chodit do práce, takže pochybuju, že se mi podaří tam něco narvat. Kdybyste někdo věděl o něčem, co se dá dělat z domova po večerech, případně to zabere jenom dvě odpoledne týdně a víkendy, dejte vědět. Protože mám pocit, že pokud nenajdu činnost (práci), kterou opravdu dělat musím, nic z toho, co si tak postupně plánuju, nakonec nedopadne.
Mám pocit, že vždycky když píšu blog, dopadá to podobně jako se vším. Začnu s jasnou vizí, víc co chci, a během deseti minut se ta představa rozpustí a místo toho naskočí... cosi. Neorganizované cosi, z kterého se potom jen stěží dostávám k nějakému kloudnému výsledku. Ale dneska snad alespoň dojdu do školy, i když tu tříhodinovku si nezávidím.
0 comments:
Okomentovat