ES.

ES.

sobota 7. května 2016

Mikro #5: Hokej

  8:06:00    


Včera začalo hokejové mistrovství a já jsem byla přesvědčená, že se letos dívat nebudu. Stačilo ale, aby sousedi nahoře zařvali góóóóól, a už to jelo.

Mistrovství samozřejmě znamená, že neudělám vůbec nic. Asi tu bakalářku prostě píšu ve špatnou dobu.

Minulý týden to vypadalo, že budu schopná pracovat soustavně, tenhle týden to tak zatím nevypadá. Potřebovala bych nakopnout, ale těžko říct, co to nakopnutí bude. Jediné, co mě těší, jsou rána strávená na balkoně. A docela se těším domů, celou příští sobotu budu sedět na terase a pracovat. Alespoň doufám.

   /

  No Comments

pátek 6. května 2016

101 in 1001

  15:00:00    

Nedávno jsem na Facebooku narazila na výzvu (pořád nemám ráda to slovo), ve které si do tisíci a jednoho dne vytyčíte 101 cílů. Jen tak, bez nějaké odměny, prostě jenom tak.

Jako člověk posedlý odškrtáváním jsem usoudila, že tisíc a jeden den je dostatečně dlouhá doba na změnu mých zajetých návyků a nastolení návyků, které bych místo toho chtěla mít. Je to dostatečná doba na ukončení školní docházky, najití pracovního místa, navázání nových vztahů. Takže jsem ten seznam sepsala. Byl to místy trochu porod, takže jsem tam zařadila různá předsevzetí z různých částí mého života.

Těžko říct, jestli se mi je podaří splnit všechny. S největší pravděpodobností ne. Ale je to hra, jedna z těch, které mám ráda. Budu se snažit pravidelně podávat informaci o stavu téhle hry. Tak uvidíme. 1. února 2019.

Cestování
1.       Podívat se zpátky do Berlína
2.       Podívat se zpátky do Lisabonu
3.       Podívat se do Edinburghu
4.       Navštívit Oslo
5.       Navštívit Budapešť
6.       Víkend v Bratislavě
7.       Navštívit 5 českých měst, kde jsem nikdy nebyla
8.       Letět!
9.       Používat spolucestování10.   Jet do Polska

Projekty, focení, psaní, práce
11.   Dokončit projekt 365 v roce 2016
12.   Pokračovat v projektu 365 v roce 2017
13.   Napsat alespoň 5 článků na Medium
14.   Publikovat alespoň 1 věc pro Femsplain
15.   Publikovat alespoň 1 věc pro RookieMag
16.   Podporovat alespoň 5 tvůrců (např. Patreon)
17.   Podpořit alespoň 5 projektů na HitHit/Kickstarteru
18.   Vytvořit si webové portfolio
19.   Rozjet internetový časopis/projekt
20.   Sehnat stálou práci v oboru, který mě zajímá a baví
21.   Napsat alespoň 1 recenzi knihy měsíčně
22.   Napsat alespoň 1 recenzi filmu měsíčně
23.   Psát pravidelnou sérii o feministických tématech
24.   Psát týdenní tipy na články
25.   Psát si denně do deníků – alespoň 3 měsíce v kuse
26.   Psát denně mikroblogy – jeden celý rok
27.   Psát obden flash fiction – alespoň 3 měsíce
28.   Přidávat alespoň jednu fotku denně na Instagram
29.   Napsat alespoň 5 povídek
30.   Napsat scénář
31.   Zúčastnit se alespoň 5 literárních soutěží
32.   Zúčastnit se alespoň 5 fotografických soutěží

Škola
33.   Napsat a obhájit bakalářku
34.   Udělat státnice
35.   Dostat se na magisterské studium
36.   Strávit alespoň 1 semestr v zahraničí
37.   Dokončit alespoň 1 kurz přes Coursera
38.   Začít se znovu učit francouzsky a získat certifikát DELF
39.   Začíst se učit rusky
40.   Naučit se základy portugalštiny
41.   Rozvíjet své znalosti v oboru Gender Studies
42.   Rozvíjet své znalosti v mediálních studiích

Hudba, film, literatura
43.   Přečíst: David Foster Wallace: „The Infinite Jest“
44.   Přečíst: Herman Melville: „Moby-Dick“
45.   Přečíst: Henning Mankell: „série Wallander“
46.   Přečíst: James Joyce: „Ulysses“
47.   Přečíst: Cassandra Clare: „série The Mortal Instruments“, „série The Infernal Devices“
48.   Přečíst: Lemony Snicket: „série Nešťastných příhod“
49.   Omezit kupování knih technikou „read 5, buy 1“
50.   Přečíst každou knihu maximálně měsíc po její koupi
51.   Každý měsíc přečíst alespoň 1 knihu od českého autora
52.   Každý měsíc přečíst alespoň 1 knihu od ženské autorky
53.   Každý měsíc přečíst alespoň 1 klasiku
54.   Každý měsíc přečíst alespoň 1 sbírku básní
55.   Poslechnout si kompletní diskografii Davida Bowieho
56.   Poslechnout si kompletní diskografii Prince
57.   Pravidelně vstávat nejpozději v 6 ráno – alespoň 3 měsíce v kuse
58.   Přečíst alespoň 65 knih z Rory Gilmore Reading List
59.   Vidět všechny původní díly Doctora Who
60.   Vidět všechny filmy, které režíroval Woody Allen
61.   Vidět všechny filmy, které režíroval Miloš Forman
62.   Vidět všechny filmy, které režíroval Francis Ford Coppola
63.   Vidět všechny filmy, které dostaly Oscara
64.   Vidět všechny zahraniční filmy, které dostaly Oscara

Život
65.   Denně cvičit jógu – po dobu alespoň 3 měsíců
66.   Alespoň jednou týdně chodit na H.E.A.T. – alespoň po dobu 3 měsíců
67.   Nechodit na obědy do restaurací a fastfoodů – alespoň po dobu 3 měsíců
68.   Pít denně alespoň 3 litry čisté vody
69.   Snídat každý den
70.   Vstávat pravidelně mezi šestou a sedmou ranní
71.   Měsíčně dávat stranou alespoň 500,- – po dobu 1 roku
72.   Vydělat si focením alespoň 10 000,-
73.   Mít znovu vlastní pokoj
74.   Zavést zero-waste praktiky
75.   Zapojit se do FEM UK
76.   Mít alespoň 7 ze 14 „základních kusů“ do šatníků
77.   Koupit si koženou bundu
78.   Recyklovat
79.   Zbavit se nepotřebného oblečení
80.   Nechat si ušít kostýmek
81.   Vypěstovat bylinky
82.   Uvařit nebo upéct alespoň 10 receptů z každého Deníku Dity P.
83.   Přejít na přírodní a cruelty-free kosmetiku
84.   Zbavit se českých knih, které nebudu číst
85.   Zbavit se anglických knih, které nebudu číst
86.   Zbavit se komiksů, které nebudu číst
87.   Zbavit se CD, které už nebudu poslouchat
88.   Poslat alespoň 30 pohledů přes Postcrossing
89.   Dostat alespoň 30 pohledů přes Postcrossing
90.   Předplatit si Respekt
91.   Předplatit si Reportér
92.   Předplatit si americký Playboy
93.   Předplatit si The New Yorker
94.   Předplatit si The Inteligent Life
95.   Předplatit si Kinfolk
96.   Předplatit si SOFFA
97.   Trávit pravidelně čas v knihovně
98.   Chodit alespoň jednou týdně na procházky
99.   Každý týden si vyčistit internetovou schránku
100.                      Každý týden si vyčistit životní prostor
101.                      Sledovat českou politiku

   /

  2 Comments

Mikro #4: Pátek

  8:32:00    


Trochu mě děsí, že už je pátek, a já tenhle týden dohromady skoro nic neudělala.

Budu se muset o víkendu zase snažit. Možná budu muset nasadit jeden z mých panických stavů, potom by to mohlo jít. Úterní zastávka v knihovně mi dala několik nápadů, jen je realizovat. Ale myslím, že bych se tenhle víkend mohla chytnout.

Sedím zase ráno na balkóně a mám pocit, že tu cítím rajskou. Rajskou už jsem dlouho neměla, asi bych si jí mohla uvařit, kdyby na to přišlo. Měla bych přestat jíst blafy, odvyknout si sladkokyselé omáčky z Mekáče a stravovat se jako normální člověk…

   /

  No Comments

čtvrtek 5. května 2016

Mikro #3: Nanuk

  20:40:00    


Včera jsem viděla Captain America: Civil War. Hned bych na to šla znovu.

Dnešek byl divnej den. Jeden z těch, kdy jsem se skoro nemohla probudit, kdy mi dělalo problém se jít osprchovat a kdy mi přišlo, že nic nemá smysl.

Ale stačilo vstát, koupit si nanuk a zvednout zvonící telefon, abych se cítila o něco líp. Ne o moc, ale přece jen o něco. Nanuky dělají divy v zdvihání nálady. Cider taky není v tomhle případě k zahození.

   /

  No Comments

středa 4. května 2016

Mikro #2: Rána

  7:45:00    


Jsou dny, kdy mám ráda brzká ráda. Dnešek to není.

V noci pršelo, takže se moje plány na snídani na balkoně ruší. Beru to jako zradu, tolik jsem se na to těšila. Ranní čaj, káva, snídaně, nebo cokoli jiného, trochu práce do školy, nabíjí mě to energií.

Dneska se energie nekoná. Za to ale půjdu na procházku, z kopce na poštu a zase nahoru do kopce. Děje se totiž důležitá věc – Amanda Palmer v červenci vydává novou desku a já si ji chci předobjednat. Na vinylu, jako picture disc. Takže šup s penězi na účet a budeme se těšit.

   /

  No Comments

úterý 3. května 2016

Mikro #1: Prsa

  9:00:00    

Orchestral Manoeuvres In The Dark ft. Taron Egerton and Hugh Jackman - Thrill Me

 Dnes jsem se probudila a bolelo mě prso.

Možná jsem si přeležela, možná bude pršet, ale možná se to děje taky jen tak. Protože prsa občas jen tak bolej. Pf.

Podle Ona Dnes to kromě špatné podprsenky může být i důsledkem nadměrného pití kávy. Což je fakt, který budu i nadále ignorovat a svádět to na fázi menstruačního cyklu. Ono se to nějak přežije.

Rozhodla jsem, že zkusím blogovat každý den. Respektive mikroblogovat. Když to půjde, budu každý den ráno přidávat drobný postřeh, myšlenku nebo prakticky cokoli, co mě napadne. Prý to má terapeutické účinky. Ráda bych to vydržela rok. Tak uvidíme.

   /

  No Comments

úterý 26. dubna 2016

Welcome to the Jungle (1/3)

  11:19:00    

Před dvěma týdny jsme s D. byly v pražské zoo. Už je to pár let, co jsem tam byla naposledy, tak jsem využila jejich happy mondays, které nabízí studentské vstupné za pade. A tady je několiko fotek, protože co bych to byla za člověka, kdybych nefotila.






















   /

  No Comments

pondělí 25. dubna 2016

Co zpíval Mládek to je pěkná kravina --- Deprese po lese se válí -- Tělesný funkce maj dosáhnout minima -- Medvědi na turisty kálí

  22:43:00    

Jak poznáte, že máte depresi?


Tím teď nemyslím to, že máte občas špatnou náladu a nechcete se nikým bavit. Myslím tím stav, kdy se vám některé dny stěží podaří vylézt z postele. Kdy máte pocit, že cokoli děláte, je špatně, a cokoli uděláte příště, bude největší průser vašeho života. Takže raději ani nezačnete. Stav, kdy brečíte už jenom při pomyšlení na to, že zítra budete muset něco udělat, s někým mluvit, vyjít z domu. A někdy to bolí, po celém těle. A nemůžete se nadechnout.

Je to deprese? Nebo nějaká jiná psychická záležitost? A nebo je to jenom lehce vyhrocený stav prokrastinace a můžu si za to sama?

Nebudu lhát, s psaním bakalářky se to zhoršuje. Každý den si říkám, že to přece nikdy nemůžu stihnout. Že jsem měla začít o půl roku dřív, nebo alespoň o měsíc. A že jsem si tenhle stres, který ochromuje většinu mého života, způsobila neustálým odkládáním věcí na pak.

Pořád ale nevím, co z toho je příčina a co důsledek. Proč si vymýšlím pohádky a výmluvy, spíš pro sebe než pro druhé?

Podle mého otce bych se měla nad sebou zamyslet a začít se chovat zodpovědně. Ale když se nad sebou zamyslím, většinou se mi chce zvracet.

Možná bych se opravdu měla nechat diagnostikovat. A brát prášky. Ale já jsem nikdy u psychiatra nebyla a nejsem si jistá, že bych k někomu zvládla dojít. Protože jenom představa toho, že budu někomu cizímu vyprávět o svých problémech, mě neuvěřitelně děsí.

Takže budu dál vylívat svoje srdíčko kamarádkám a čas od času budu v pořádku, schopná udělat cokoli, co se po ně chce. A jindy to prostě nepůjde.

Psaní mi pomáhá. I když nejsem vždycky schopná dojít z bodu A do bodu B, je mi vždycky líp, když se snažím. Psát si deník pomáhá nejvíc. Můžu tam napsat cokoli se mi v tu chvíli zachce. A pak ho zavřu a nemusím o tom dál přemýšlet. Ale těžko říct, jestli jsem schopná to jen s několika berličkama přežít bez větší úhony.

Dnešek byl špatnej, ale pořád můžu doufat, že zítřek bude lepší. Že si zítra odškrtám všechny položky na seznamu a budu se cítit líp. Tak uvidíme.

   /

  No Comments

středa 20. dubna 2016

This is out of our reach -- Out of our reach -- And it's gone

  21:42:00    

Málem jsem se z těch lázní zbláznila.


Jak jsem během posledních čtyř dnů zjistila, nejoblíbenější slova mé babičky jsou „do prdele.“ Vždycky jsem věděla, že si ráda stěžuje, a doma už jí delší dobu přezdíváme černá kronika (záliba v rekapitulaci krimi zpráv vytáčí mého otce k nepříčetnosti), sprostá slova v takové koncentraci jsem u ní ale nikdy neslyšela. Pravidelně mě budila slovy „Esterko, to je v prdeli,“ (ještě jednou mi někdo tenhle týden řekne Esterko a já budu muset vraždit), za čímž následoval výčet věcí, které jsou v daný moment špatně. Je zima – to, že je šest ráno nehraje roli. To nás včera nabušili – vztahující se k účinku masáže, protože nedejbože, aby to působilo. Ten polštář je k ničemu – protože ho špatně vyprali. Ta vidlička je špinavá – nebyla. Je jí špatně od žaludku a jídla dávají moc – ale přece to na tom talíři neneachá! Po večerech obvykle pokřikovala na televizi, ať nám tam na další den namalujou sluníčko.

Moji zálibu ve stěžování si zná většina mých známých. Obvykle to bývá první z komentářů ke škole a životu, které jsem schopna udat. I přes to se snažím myslet i žít pozitivněji, myslet na to dobré místo křivd a celkově se více usmívat. Když se zaposlouchám do konverzace spolucestujících do vlaku, také si stěžují. První, co paní sedící přede mnou řekla své spolucestující, bylo: „Ty sedačky jsou tvrdý, já ze z toho poseru, až do Prahy na tom sedět nevydržím.“ Těžko se potom myslí pozitivně, když stížnosti a nadávky jsou všude okolo vás.

Možná to všechno souvisí s určitým usmířením sama se sebou. Většina lidí z generace mé babičky a někdy i mých rodičů má pocit, že jim někdo něco dluží. Stát, jejich kamarádi, jejich děti, zaměstnavatel… Bylo by příliš jednoduché to svádět na část života prožitou v režimu, který jim sice ubíral osobních svobod, ale do jisté míry se o ně postaral. Ještě před pár lety se velké politické strany dušovaly jistotami a prosperitou, a pokud o tom mluví někdo známý, musí to přece platit pro všechny. Když ale zjistíte, že se nemáte o moc líp než před deseti lety a žádnou jistotu vám nikdo nedá, vezmete si to osobně. Případně s podobným názorem vychováte své děti. Pak je těžké nevšimnout si, že při každých zprávám se z úst mého otce lidu věty o sviních v politice a naprosto cizí osoba si na zastávce stěžuje, že dostal k důchodu přidáno jen deset korun.. Váš život prostě nestojí za nic a všichni se vás snaží okrást.

V práci panuje paranoia – šéfovou se všichni snaží podvést a okrást. Doma panuje paranoia jiného kalibru. Otec čte konspirační teorie o tom, jak Evropská unie řídí cílené hnědnutí bílé rasy. Babička dál nadává, někdy ztrácím přehled o tom, kvůli čemu. Hlas sem zdědila po ní, takže jí ani nemůžu zazlívat, že ten ječák nelze přeslechnout.

Přijely jsme z lázní, kde jsme si měly oddychnout. Já jsem teď alergická na zdrobnělinu svého jména, kultivuju si rýmičku a dnes jsem se dokonce těšila do práce. Nepřečetla jsem to, co jsem přečíst potřebovala, ale hlavu z toho nevěším. Jsem ráda, že můžu zase na chvíli odjet do Prahy a dělat to, co mám. A to co chci. Jen se musím víc snažit, abych zase nespadla do lehce depresivního koloběhu marnosti a spánku. I proto je pro mě důležité myslet pozitivně. Tak se snad zítra nevzbudím se slovy „je to v prdeli,“ ale raději s úsměvem na rtech.

   / /

  1 Comment

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)