ES.

ES.

úterý 17. května 2016

Mikro #15: Podpatky




Zrovna jsem četla esej od Mary Karr pro The New Yorker, kde pláče nad dělem svých nohou a volá po pálení bot na podpatku tak, jako jsme (my ženy) kdysi pálily podprsenky.

Jistě, jehlové podpatky ničí nohy a ani k zádům nejsou nijak zvlášť milostivé (což je naprosto nepodložené tvrzení, neobtěžovala jsem se přečíst žádnou vědeckou ani pseudovědeckou studii), existuje tady ale opravdu nějaký diktát, který bychom musely svrhovat? Osobně nijak neholduju jehlovým podpatků, ale ráda chodím na vyšších botách. Nutí mě to narovnat si záda, takže mě přestávají bolet.

Vysoké podpatky jsou ale i problémem společenským. Loni proběhla internetem zpráva z filmového festivalu v Cannes, kdy v rámci nutnosti dodržet dress code odmítli pořadatelé vpustit na akci dámu, která měla na nohou baleríny. Zrovna nedávno jsem četla o slečně, která byla hned první den vyhozena z práce, protože si jako recepční dovolila vzít boty bez podpatku. Od žen v naší společnosti se očividně vyžaduje, aby svůj styl oblékání podřizovaly jakýmsi společenským konvencím, ať už jde o boty nebo o šaty (podle zdrojů z FOX News zaměstnavatel zakazuje ženám kalhoty do vysílání).

Můj otec tomu říká „oblečení úměrné situaci“. Ale co když každý z nás situaci přečte jinak, rozhoduje se jinak? Můžeme tomu spolu s Naomi Wolf říkat důsledek mýtu krásy. Nebudu pálit boty na podpatku (stejně jako bych nespálila svou oblíbenou podprsenku), ale se nebudu ani oblékat do něčeho, co mi je nepohodlné. A diktát módního světa nebo tzv. business smart oblečení si může jít trhnout.

pondělí 16. května 2016

Mikro #14: Oční



V rámci předstírání, že jsem dospělá, jsem se sama od sebe objednala k očnímu. Odehrálo se to poměrně bezbolestně.

Nesnáším doktory. Nechodím k nim, pokud to není absolutně nutné. I ti, které mám docela ráda, jsou pro mě zdrojem zbytečného stresu. Takže veškeré návštěvy odkládám na nejpozdější možný termín.

U očního jsem nebyla tři roky. Navíc pokaždé chodím k někomu úplně jinému. Takže jsem musela diktovat údaje do nové karty, snažit se vzpomenout si na historii očních onemocnění v rodině… Nakonec to probíhalo lépe, než jsem čekala. Asi poprvé vůbec mi nikdo důrazně nevytýkal, že nechodím na prohlídky každý rok. Takže možná za ten rok opravdu na prohlídku půjdu.

(Teď mám dva týdny pobíhání po doktorech. V pátek jsem byla na krevních odběrech a u zubaře, dnes u očního, v pátek mířím na alergologii a v pondělí jdu na endokrynologii. Vážně doufám, že potom už budu mít klid.)

neděle 15. května 2016

Mikro #13: Rodina



Včera jsme kvůli babičce a dědovi pekli kachnu. Babička si místo toho přivezla uzený.

Přes všechny problémy a neshody mám skvělou rodinu. Ale občas mi dávají zabrat. Jedna babička je černá kronika a pořád hledá na všem to nejhorší. Druhá mi pravidelně volá, když jsem zrovna v Hradci, a předpokládá, že u ní budu každý den trávit odpoledne.

Dneska jedeme na rodinnou slezinu do Prahy. Normálně se to koná jednou do roka, ale s těmi pohřby to vlastně není tak dávno, co jsme se všichni viděli. Tak doufám, že to přežiju.

sobota 14. května 2016

Mikro #12: Spánek



Prospala jsem jedenáct hodin. Bylo to nejlepší rozhodnutí tohoto týdne.

Spím pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami. Je to pro mě akorát, nejsem unavená, ani přespaná. Když ale přijedu k rodičům, moje spánkové návyky se změní. Najednou nejsem schopná jít spát v deset, takže ve výsledku spím kolem pěti hodin. Včera mě to dohnalo.

Odběry krve, zubař a dopolední pobíhání po Hradci mě dostalo. Můžu sice říct, že už mám zase Hradec v nohách, ale k produktivitě mi to nijak nepomohlo. Takže jsem dojela domů, podívala se na hokej a před osmou šla spát. Teď jsem odpočatá a můžu zase pracovat.

pátek 13. května 2016

Mikro #11: Zprávy



Včera mě překvapila neuvěřitelná pozitivita ranních zpráv v České televizi.

Zajímalo by mě ale, kdo rozhoduje o tom, co je vhodní do zpráv, a co ne. Pokud jde o ranní vysílání, informace o nadaci Happysnack s programem „adoptuj si své rajče“ nebo zpráva o výletě pacientů s roztroušenou sklerózou se kategorizují jako newsworthy. Někdy bych potřebovala pozitivní zprávy i během dne, ne jen ráno.

In other news, autobusák má naladěné rádio, které kraje převážně písničky z osmdesátek. A také české verze písniček z osmdesátek. Mám chuť si pustit Nekonečný příběh.

čtvrtek 12. května 2016

Mikro #10: Elipsy



Včera v noci při průjezdu Hradcem na cestě z Prahy jsem si toho poprvé všimla. Elipsy.

Je to nová značka, která má poukazovat na pozoruhodný výskyt závodní dráhy jménem Městský okruh. Od slova okruh by člověk hádal, že se bude jednat o kruh. A ona je to elipsa, navíc s šipkou.

Od prvního ledna tohoto roku prý vstoupilo v platnost několikero značek, některé byly upraveny a jiné zcela nahrazeny. Nesmyslnost této akce nebudu řešit, protože ač vlastním řidičské oprávnění, jsem neřidič. Tahle úprava ale bije do očí i mě, a to doslova. Rozdílnost materiálu totiž zapůsobila, že její viditelnost po osvícení zastírá všechny ostatní značky. Takže díky.

středa 11. května 2016

Mikro #9: Tidal



Včera jsem se zaregistrovala na Tidal. I’m hooked.

Prosím neplést s Tinderem, Tidal je hudební platforma, kterou založil Jay-Z, která „spojuje interprety s jejich fanoušky.“ V podstatě se jedná, stejně jako v případě Spotify, o hudební streamingovou službu. Už delší dobu jsem si chtěla nějakou předplatit, abych měla svědomí o trochu čistší, a teď jsem znovu, v rámci rešerší nutných k zasvěcenému poslechu Lemonade, narazila na tuhle.

Zatím jsem stihla poslechnout nové album od Anohni, Hopelessness, a Rihanniho Anti. Obojí rozhodně stojí za to a já předpokládám, že hodiny trávené psaním budou doprovázeny posluchem hudby známé i neznámé.

úterý 10. května 2016

Ice Ice Baby: Česko - Švédsko


V dnešním vydání Lenny newsletteru píše Retta o tom, jak se stala hokejovou fanynkou. Neuvěřitelně vtipná korpulentní černoška, kterou můžete znát jako Donnu ze serálu Parks and Recreation, byla čistě náhodou pozvána, aby živě tweetovala zápas LA Kings. A od té doby na hokej nedá dopustit, i když mu pořád moc nerozumí.

Já hokeji taky nijak zvlášť nerozumím, navíc jsem vlastně sváteční fanynkou. Protože to Mistrovství světa je, svátek. Stejně jako většina Čechů sedím přilepená k televizi a řvu na naše hochy, aby makali a nenechali si dát na prdel.

Včera jsme hráli se Švédskem a já se rozhodla, že o tom budu psát. Trochu ve stylu Caitlin Moran, která mě teď, když čtu Moranifesto, ovlivňuje víc než dost. Trochu jako live tweety, ale bez faktoru tweetování – rychlostní stupeň mi pořád moc nevyhovuje.



První třetina

V prvních padesáti sekundách se Kovář zvládl nechat vyloučit a dřív než jsem začala dávat pozor, Češi hráli v oslabení. Prvních pět minut nebylo co do komentářů žádná sláva, ani ty jména mi nepřišla nějak extrémně vtipná, což se mi obvykle nestává.

V sedmé minutě a dvacáté šesté sekundě vyloučili Řepíka jako přebytečného hráče na ledě a já si vzpomněla na před(před)včerejší řapíkatý celer a zmínku o tom, že rád střílí z voleje – chápejte, řapíkatý celer na oleji. A než se kdokoli snažil nadechnout, třináct sekund do konce švédské přesilovky (neplést se švédskou trojkou) střelil Rosén gól, protože Francouzovi někdo clonil. Nebylo to tak i loni? Pamatuju si na jeden ošklivý zápas a myslím, že to zrovna chytal Francouz.

Při vhazování se něco pokazilo a komentátoři byli zmateni, protože na trestné lavici bylo prázdno. Když už v tom nemají přehled oni, tak jak se v tom má vyznat já? Každopádně asi hrajeme přesilovku.

Kašpar na Plekance, tečovaná střela, ale Marktröm vyrazil. Pak vyrazil Francouz. („Ericsson pláchl v oslabení, Česko podržel Francouz parádním zákrokem.“) Uvažuji o tom, jestli by se Markström neměl přejmenovat na Maelströma. Třeba by mu to tam líp padalo.

Kempný se zamotal, pustil kotouč a spadnul. Nemůžu si pomoct, ale kdykoli slyším jméno Jordán, začínám si zpívat tradicionál Vozíčku, ke mně leť, alespoň k něčemu jsou mi ty hodiny strávené ve školním sboru jsou.


Další přesilovka, Larssen měl hokejku mezi komíny Richarda Jarůška. Skandál! Skoro jako předvčerejší šťouchání do lotyšských děr, což byly metafory, které podle mě zacházely mírně za hranu. Hoši se zase snaží na konci třetiny, ale osm sekund před koncem nám Švédové dávají další gól.

Během první třetiny stihli zahrát Abbu, Markyho Marka a několik popových songů, jejichž názvy jsem v době jejich největší slávy znala, a později identifikovala jako Fergie.

První přestávka
Volné chvíle v pauzách využívám různými způsoby: Čtu na přeskáčku kusy článků, kterých mám otevřeno v různých oknech asi dvacet. Jako čůrpauzu. Nebo hledám zbytečná fakta o zbytečných věcech.

Věděli jste, že hokejový tým Velké Británie se světového mistrovství účastnil naposledy v roce 1994 (předtím v letech 1962 a 1951) a k olympijskému turnaji se nedostali od roku 1948 ve Švýcarsku?

Druhá třetina
Hrají I Love Rock’n’Roll, ale já se tou hrou moc nebavím. Měli by je nechat dohrát tu písničku alespoň k prvnímu refrénu. Kunrátek prý schytal střelu a drží se za nohu.

Jeřábek musí hrát rychle, protože za ním Švéd, před ním Švéd! Šance pro Červenku, ale Markström utěsnil mezírku vedle tyče. Chlapci bruslí jako o život, ale buď jsem dneska roztěkanější, nebo to ještě pořád nemá grády. Zatím jsem se ale od komentátorů dozvěděla, že Markström je pod výstrojí štíhlý. Předtím zas říkali, že je dlouhý. Tak je asi obojí.

Jarůškova střela byla sražena mimo a kotouč je v hledišti. A dál? Někdo mu potom podrazil nohy, ale rozhodčí se zrovna dívali jinam. V čase 26:45 dává Pastrňák gól. Prý to byl dokonalý zámek a někdo se zmínil o strašidelném hradě. Jak jde o Karpaty, vyplatí se dávat pozor.

Hrají Lean On a Češi se najednou nějak rozjeli a pálí, jak se dá. Backlund ztrácí kotouč a divoký pes Kousal trápí Švédy. Na útočné modré čáře je schovaný Kašpar!

Najednou to vypadá, že je baví hrát. I Zohorna pookřál! Chvíli se tam postrkávali, Jarůšek se Švédama, a podle Záruby to vypadá, že si hlavně Gustafsson má s naším vousáčem co říct! Vždycky mě baví, když to kluci chtějí řešit. Sice obvykle tvrdím, že násilí není řešením, hokeji to ale dodává šmrnc.


Kovář střílí další gól, „tahle kovadlina ková bezpečně“. Když teď máme vyrovnáno, mohli bychom jim tam rovnou střelit něco dalšího, abychom zas neusnuli na vavřínech.

Ruské roztleskávačky v červených trikotcích s nápisem Coca Cola se zlatými kozačkami a ponpóny mě nijak neuchvacují, ale culí se pěkně. Českých fanoušků je, podle toho řevu, v hale dost, tak ať si to pořádně užijou.

Švédové se moc rozjeli a tak si Kousal zamotal hokejku do Švéda a jde si na dvě minuty odpočinout na trestnou lavici. Dvě minuty a sekundu do konce třetiny střílí Birner třetí gól a vypadal fakt senzačně, šinul si to tam skoro sám, nalepení na něm byli tři Švédi a zadařilo se. Final Countdown se teď snad i hodí.

Podle komentátorů je na tom český tým velmi nadějně. Kdykoli to ale pronesou, většinou to končí špatně, takže budeme doufat, že to nezakřikli.

Druhá přestávka
Sestřihy z dnešních utkání ukazují, že porážka Ruska v prvním zápase byla asi nějaký vesmírný omyl. Řekla bych, že teď už si brousí zuby na zlato a jestli se s nimi nějakým zázrakem znovu potkáme, už nám to tak lehce nedají.

Česká republika v součtu s Československými medailemi vede v počtu medailí nad Ruskem (a Sovětským svazem) o dva kovy. Samozřejmě, Rusové mají více zlata, ale i tak je to slušné. Ostatně jsme to jak my, tak oni, měli povinné.

S D. jsme uvažovali, proč jsou ty reklamy tak podobné těm loňským. Trochu mě mrzí, že zadavatelé neberou mezičas v hokejovém mistrovství tak, jako Američani Super Bowl. Reklamy jsou tam vždycky to nejlepší z nejlepšího, tady se musíme dívat na „kdo nekřupe, není Čech“ a podivnou reklamu na Plzeň.

Třetí třetina
Call Me Maybe hrají zrovna ve chvíli, kdy komentátoři rozebírají telefonáty s omluvenkami švédských hráčů, kteří se rozhodli do Moskvy nepřijet.

Zase tam byl jasný faul, který nikdo nepískal. Hrají dobře, ale na komentáře je to chudší. Těžko říct, jak tohle dopadne. Švédové se tam chvíli snažili a pak se sami vyhnali od naší brány. Po Francouzově zákroku začínají hrát Bang Bang!



Zohorna měl pěknou střelu a pak se tam chvíli postrkovali, do konce je ještě deset minut, takže teď budeme všichni napjatí. Jarůšek teď měl několik šancí, pak mu odpískali hru vysokou holí. Potřebuje prý novou hokejku. Do toho mu hrají Money Money Money.

Zohornovi neodpískali faul a Švéd mu držel hokejku. Sjögren je zkušený švédský lišák. Záruba objevil Ameriku, Fransson se jim rýmoval s Francouzem. Jordán schytal střelu do tváře.

54:32 Birner dává další gól! To se mu to hraje, když si plní dětské sny.

Švédové odkryli záda, pak málem dostali gól od Plekance, tak tam brankáře zase vrátili… A zase ho odvolali. Francouz vypálil a málem Švédům vpálil góla. Rozhodčí, zdá se, tuhle třetinu nemají potřebu pískat nic.

Česko vítězí nad Švédy 4:2, což asi překvapilo všechny, kteří viděli první třetinu, A teď hymna, bezdomovci, zpívá jim to pěkně. Trochu škoda, že se o přestávkách dnes nikdo nedíval do kabiny. Při zápasu s Lotyšskem jsme se dozvěděli, že pořádek v kabině znamená pořádek na ledě. Tak tam asi dneska také uklízeli.



Další zápas je až ve čtvrtek, hrajeme s Norskem. V pátek potom s Kazachy. Na to jsem docela zvědavá. Pořád nám někdo tvrdí, že s tolika nováčky v týmu jsme papírově outsideři skupiny, o Norech a Kazachstánu tvrdí, že jsou to slabé týmy. Dá se ale opravdu hrát na to, že je někdo slabý nebo silný? Všichni se dostali na mistrovství a každý se může někdy špatně vyspat.

Jako sváteční fanynka si ten hokej užívám. Psát o něm teď asi nebudu, je to moc práce. Ale komentátorské hlášky si zapisovat musím. Nedokážu si představit, jaká nuda to musí být přímo na stadionu, bez Záruby to přece ani není hokej.

Všechny fotografie via Sport.cz - Roman Vondrouš, ČTK

Mikro #8: Týden



Nastartovat den s blogem se ukázalo jako slušná motivace proč vstát a dát se do práce.

Když všechno ostatní selže, přečtete si návod. Návod na život a produktivitu a efektivitu vám nikdo nedá, i když se o to každý samostatný internetový guru snaží. Já řešení na svoje depresivní a obsesivní problémy, které přetékají do školních a pracovních povinností hledám pořád.

Tohle ranní vykopnutí se mi za ten týden, co se o ně pokouším, docela líbí. Začít víc pracovat s proudem vědomí. Psát, co mě napadne. Nedělat si hlavu s tím, co o tom myslí ostatní. Osobní je politické a ráno, zčerstva, toho mám na srdci spoustu. Včera jsem viděla Annie Hall a mám pocit, že bych taky potřebovala Deadpoolovskou kameru, abych mohla okolí vysvětlovat, že to co vidí, vlastně znamená úplně něco jiného.