ES.

ES.

Zobrazují se příspěvky se štítkemcelebrity culture. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcelebrity culture. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 2. srpna 2016

Mikro #92: Spectre



Nemám ráda ospalé dny. Proti mé vůli mě nutí dělat méně, než bych chtěla nebo potřebovala. Dnešek jsem vyhlásila neproduktivním dnem hned v momentě, kdy jsem se probudila. Posledních pár dní se mi k ránu zdají dost šílené sny, ze kterých si obvykle nakonec pamatuju jenom zběsilí úprk, a dneska to nebylo jinak.

Zvládla jsem se dnes ale podívat Spectre. Konečně. Po Skyfallu jsem se na další bondovku těšila, i když je s Craigem. Nějak jsem ale prošvihla premiéru a všechna promítání, a pak jsem na celý ten film zapomněla. Dneska nastala ta správná chvíle, kdy jsem měla vidět tu revoluční parádu, kde se poprvé Bond Girl/Woman stala ženská 50+. Pche, pěkná revoluce.

Monica Bellucci na plátně strávila všeho všudy čtyři minuty a to jenom proto, aby nám agent s povolením zabíjet dokázal, že mu nevadí přefiknout starší babu, když z ní přitom dostane informace, které hledá. Je krásně vidět, že když je ženská po padesátce fit a má na sobě vrstvu neslíbatelné rtěnky, Bondovi na těch pět minut stačí.

To, že Bellucci za chvíli vymění za Léu Seydoux. Kvůli které očividně sekne s nula-nula-sedmičkou. Nebudu předstírat, že není milé pro jednou vidět Bond Girl, která kvůli nějakému hloupému Britovi neskončí s kulkou v hlavě. Je to fajn. Ale to neznamená, že když jeden sexy štěk dáte ženě, které není pětadvacet, že to hned můžete považovat za feministický výplod.

Over and out.

sobota 9. ledna 2016

Followed you down to the end of the world -- To wait outside your window -- In the heat of the rain I would call your name -- But you just pass me by




Původně jsem měla v plánu teskně vzpomínat na loňský rok a doufat ve vše dobré v tom letošní, staly se ale mnohem zásadnější věci – (1) Netflix je konečně v Čechách a (2) Emma Watson si založila čtenářský klub.

Začněme tím Netflixem. Čekali jsme na to všichni, nebo alespoň ti všichni, kterým nevadí občas dělat věci (čti stahovat seriály a filmy) legálně. Tahle streamingová služba hýbe už nějaký ten pátek světem z několika důvodů. Stojí v nejlevnějším provedení 8 dolarů, v tom nejdražším 12. Jejich originální obsah tvoří velmi kvalitní seriály jako House of Cards, Orange Is The New Black nebo Jessica Jones, která je jak jistě známo ze stáje Marvelu. Mimo to běžně nabízejí ke zhlédnutí produkci z dílny Foxu, CW nebo BBC. Jejich filmová a seriálová knihovna se čas od času obměňuje, ale vždy v ní najdete zaručené klasiky.

Přes tuhle všechnu parádu, kterou si můžete za normálních okolností legálně vychutnat, ale noví uživatele v Čechách nejsou spokojení. A to z jednoho prostého důvodu – Netflix sice spustil službu pro naše prostředí, nabídka filmů a seriálů je ale značně omezená. Většinou se jedná hlavně o jejich vlastní produkci, chybí mezi nimi ale třeba zmíněný House of Cards (tuším, že licenci na něj pro ČR vlastní Česká televize) a celkově je ten výběr poněkud chudý. Takže si asi většina Čechů užije prvního měsíce zdarma a pak usoudí, že z tohohle nic nebude.

Protože ale nejsem blbá, samozřejmě, že jsem našla způsob, jak se dostat k tomu, co chci. Díky různým add-onům můžete upravit svou IP adresu tak, že se dostanete k obsahu původně určenému pro Spojené státy, Kanadu nebo Spojené království. A tak poslední dva dny sjíždím, co můžu. Někdy možná sepíšu, co je tam k vidění nejlepšího, to si ale budu muset ještě chvíli nechat uzrát.

Druhou, skoro důležitější novinou, je nový čtenářský klub na obzoru. Jmenuje se Our Shared Shelf a založila ho Emma Watson s ideou čtení feministicky zaměřených knih, ať už beletrie nebo nonfikce. Watson už přes rok zaštiťuje na pozici ambasadorky dobré vůle UN Women a úspěšně spustila kampaň #HeForShe, která vyzývá muže, aby přijali feminismus za svůj a pomohli zatnout sexismu a nerovnosti v naší společnosti tipec. Teď vyzývá všechny své příznivce a fanoušky, aby se spolu s ní začetli do textů, které oslavují rovnost ve společnosti a celkově by se daly označit za feministické.

Název čtenářského klubu navrhli fanoušci na Twitteru a celý klub má podporu několika známých osobností. Jednou z nejvýznamnějších, zvlášť z hlediska feminismu, je Gloria Steinem, její poslední kniha s názvem My Life on the Road se stala tou první, nad kterou budou čtenáři ve skupině na sociální síti pro knihomoly GoodReads diskutovat.

Osobně jsem nadšená z toho, že teď budu mít nějakou motivaci číst zajímavé texty a moci o nich diskutovat s lidmi podobného zaměření. Po čtenářské skupině Vaginal Fantasy, kterou založila Felicia Day, je tenhle čtenářský kroužek zřejmě tou nejlepší motivací, kterou ke čtení můžu mít.

Samozřejmě můžeme namítnout, že jsme nemuseli čekat na Emmu Watson, typickou zástupkyni bílého korporátního feminismu, a že nepotřebujeme, aby nám říkala, co máme číst a jak o tom máme přemýšlet. Domnívám se, že stejně jako její řeč pro UN, může tohle rozhodnutí, že „si chci založit feministický čtenářský klub,“ vyvolá další vlnu kontroverze, protože se nikdy nezavděčíte každému. Já teda navrhuji hurá do čtení, protože pokud se každý výběr bude nést v duchu feministických ikon jako je Steinem, nemůžete šlápnout vedle!

neděle 11. října 2015

But don't you understand? -- The hunger makes the man. -- With all that lies in front of us. -- The world looks so ridiculous to me.


Snažím se trávit svůj volný čas i jinak než celodenním sledováním Tumblru a hraním Candy Crush Ságy, takže jsem začala poslouchat podcasty. Jednou z jejich výhod je možnost dělat prakticky cokoli jiného a zároveň poslouchat (a ano, i teď zrovna něco poslouchám). Nebudu tvrdit, že zaměření toho, co poslouchám, je nějak zvlášť odborné, většina mých oblíbených podcastů se věnuje populární kultuře. To ovšem neznamená, že lidi, kteří je vytváří, jenom tlachají do větru a že mě informace, které při poslechu získávám, nenutí kriticky přemýšlet nad obsahem toho, co často slepě a nekriticky konzumujeme.


Nedávno jsem objevila kanadskou podcast s názvem Witch, Please, která se, jak název trochu napovídá, věnuju světu čarodějnic a kouzelníků – v tomto případě světu Harryho Pottera a to jak v rámci knih, tak filmů. Hannah McGregor a Marcelle Kosman mluví o postavách z Harryho Pottera, zkoumají jejich projevy a chování pouze na bázi čtení knih a filmů a konfrontují je s akademickými poznatky čtení literatury a filmu a zároveň je srovnávají s unikátní feministickou perspektivou, která nebývá zas tak často aplikována při čtení dětských knih.

Musím se přiznat, že i když jsem s Harrym Potterem vyrůstala, nikdy mi moc nepřirostl k srdci. Co se týče filmů, ani si nepamatuju, jestli jsem viděla všechny – jsem si stoprocentně jistá, že jsem neviděla druhou část posledního dílu, se zbytkem netuším. Takže tahle podcast pro mě není nijak obzvlášť nostalgická, na druhou stranu mi otvírá dveře k poměrně odlišnému vnímání jak knih, tak filmů, a vlastně se mi najednou chce si ty knížky znovu přečíst.

Před pár měsíci jsem díky Amandě Palmer objevila stránku Patreon, která je stejně jako třeba Kickstarter možností pro přímou podporu umělců a všech možných tvořivců, ale na rozdíl od Kickstartru umožňuje podporu konstantní, buď jednou měsíčně, nebo za každý produkt vyslaný do světa. A díky Patreonu jsem objevila podcast s názvem Geek’s Guide to the Galaxy, která každý týden přináší rozhovory se spisovateli, režiséry, vědci a dalšími podivnými postavami světa geeků.

Ještě jsem si neudělala čas na to, abych si poslechla všechny díly (teď jich je něco přes 150), snažím se s nimi držet krok. Jeden z mých nejoblíbenějších dílů byl rozhovor s Kazuo Ishigurem, kterého většina kritiků považuje za postavu seriózní literatury.

Protože ráda ztrácím čas, každé prázdniny trávím několik dní sledováním záznamů ze sanfranciského Comic Conu, svátku všech šílenců posedlých komiksy, filmy a seriály. Posledních pár let se tam rozjela doprovodná akce s názvem Nerd HQ, kam si Zachary Levi zve herce a tvůrce seriálů, kteří se zrovna v tu dobu nacházejí v San Franciscu. Díky Nerd HQ jsem poznala Aishu Tyler, která za Zacha občas zaskakuje jako moderátorka panelu (většinou když jsou na pořadu chlapci ze Supernaturalu).

Aisha Tyler je herečka, ale má také vlastní podcast s názvem Girl on Guy, kam si mimo jiné zve herce (většinou chlapy, ale sem tam i nějakou ženskou) a mluví s nimi o životě, práci, kultuře i všem ostatním. Girl on Guy je jedna z mých nejoblíbenějších podcastů, protože Aisha jako ostřílená komička dokáže ze svých hostů dostat to nejlepší a nejvtipnější.

Poslední podcast, který doporučím, se ke mně dostal skrz různé feministické kanály. Ve First Time, jehož krátká první série měla premiéru o prázdninách, mluví Emma Willmann s různými ženami o jejich první menstruaci, co pro ně znamenalo „stát se ženou,“ o trapných zážitcích a všech ostatních věcech, které se dají o menstruaci říct.