But don't you understand? -- The hunger makes the man. -- With all that lies in front of us. -- The world looks so ridiculous to me.
Snažím se trávit svůj volný čas i jinak než celodenním sledováním Tumblru a hraním Candy Crush Ságy, takže jsem začala poslouchat podcasty. Jednou z jejich výhod je možnost dělat prakticky cokoli jiného a zároveň poslouchat (a ano, i teď zrovna něco poslouchám). Nebudu tvrdit, že zaměření toho, co poslouchám, je nějak zvlášť odborné, většina mých oblíbených podcastů se věnuje populární kultuře. To ovšem neznamená, že lidi, kteří je vytváří, jenom tlachají do větru a že mě informace, které při poslechu získávám, nenutí kriticky přemýšlet nad obsahem toho, co často slepě a nekriticky konzumujeme.
Nedávno jsem
objevila kanadskou podcast s názvem Witch, Please, která se, jak název trochu napovídá, věnuju světu čarodějnic a
kouzelníků – v tomto případě světu Harryho Pottera a to jak v rámci knih,
tak filmů. Hannah McGregor a Marcelle Kosman mluví o postavách z Harryho Pottera,
zkoumají jejich projevy a chování pouze na bázi čtení knih a filmů a
konfrontují je s akademickými poznatky čtení literatury a filmu a zároveň
je srovnávají s unikátní feministickou perspektivou, která nebývá zas tak
často aplikována při čtení dětských knih.
Musím se přiznat,
že i když jsem s Harrym Potterem vyrůstala, nikdy mi moc nepřirostl k srdci.
Co se týče filmů, ani si nepamatuju, jestli jsem viděla všechny – jsem si
stoprocentně jistá, že jsem neviděla druhou část posledního dílu, se zbytkem
netuším. Takže tahle podcast pro mě není nijak obzvlášť nostalgická, na druhou
stranu mi otvírá dveře k poměrně odlišnému vnímání jak knih, tak filmů, a
vlastně se mi najednou chce si ty knížky znovu přečíst.
Před pár měsíci
jsem díky Amandě Palmer objevila stránku Patreon, která je stejně jako třeba
Kickstarter možností pro přímou podporu umělců a všech možných tvořivců, ale na
rozdíl od Kickstartru umožňuje podporu konstantní, buď jednou měsíčně, nebo za
každý produkt vyslaný do světa. A díky Patreonu jsem objevila podcast s názvem
Geek’s Guide to the Galaxy, která každý
týden přináší rozhovory se spisovateli, režiséry, vědci a dalšími podivnými
postavami světa geeků.
Ještě jsem si
neudělala čas na to, abych si poslechla všechny díly (teď jich je něco přes
150), snažím se s nimi držet krok. Jeden z mých nejoblíbenějších dílů
byl rozhovor s Kazuo Ishigurem, kterého většina kritiků považuje za postavu
seriózní literatury.
Protože ráda
ztrácím čas, každé prázdniny trávím několik dní sledováním záznamů ze
sanfranciského Comic Conu, svátku všech šílenců posedlých komiksy, filmy a
seriály. Posledních pár let se tam rozjela doprovodná akce s názvem Nerd
HQ, kam si Zachary Levi zve herce a tvůrce seriálů, kteří se zrovna v tu dobu
nacházejí v San Franciscu. Díky Nerd HQ jsem poznala Aishu Tyler, která za
Zacha občas zaskakuje jako moderátorka panelu (většinou když jsou na pořadu
chlapci ze Supernaturalu).
Aisha Tyler je
herečka, ale má také vlastní podcast s názvem Girl on Guy, kam si mimo jiné zve herce (většinou chlapy, ale sem
tam i nějakou ženskou) a mluví s nimi o životě, práci, kultuře i všem
ostatním. Girl on Guy je jedna z mých nejoblíbenějších podcastů, protože
Aisha jako ostřílená komička dokáže ze svých hostů dostat to nejlepší a
nejvtipnější.
Poslední podcast,
který doporučím, se ke mně dostal skrz různé feministické kanály. Ve First Time, jehož krátká první série
měla premiéru o prázdninách, mluví Emma Willmann s různými ženami o jejich
první menstruaci, co pro ně znamenalo „stát se ženou,“ o trapných zážitcích a
všech ostatních věcech, které se dají o menstruaci říct.
0 comments:
Okomentovat