ES.

ES.

sobota 27. února 2016

My week in objects.

  5:39:00    

Začala mi škola, a proto hledám nové a nové způsoby prokrastinace. Jedním z mých oblíbených se v poslední době stalo reorganizování mého života. Pro inspiraci si poslední době je blog Reading My Tea Leaves. Tam jsem také našla inspiraci pro další zbytečný a pravděpodobně občasně pravidelný důvod k focení…

1, Jízdenky


Tenhle týden jsem si cestu mezi Prahou a Hradcem odbyla dvakrát tam a zpátky, takže mi přibyly jízdenky do už nacpané peněženky. Na jednu stranu mě to cestování baví a mám pocit, že alespoň něco dělám, na stranu druhou, už mě to trochu unavuje.

2, Analog


Tahám teď sebou všude tenhle malý plastový foťák a jsem zvědavá, co z toho vyleze. Pamatuju si, že tohle byl můj první foťák, když mi bylo asi pět. Teď fotím na barvu, ještě mám v záloze jeden černobílý film. A potom pravděpodobně změním stroj, pořád mám v záloze Zorki, na které jsem ještě nefotila.

3, Červené sako


Není to nový kousek, ale tenhle úlovek z výprodejů mě tento týden doprovázel častěji, než obvykle. Výborně se hodí téměř ke všemu, co mám na věšáku.

4, Náušnice


Po dlouhé době jsem zabloudila do Máje a našla tam tuhle parádu za 22 korun a 30 haléřů. No nekupte to!

5, Lasting Finish by Kate 01


Konečně jsem se rozhodla začít používat červenou rtěnku a tenhle odstín i konzistence mi zatím vyhovují nejvíc. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

   /

  2 Comments

úterý 16. února 2016

Is this thing on?

  23:17:00    

 https://www.youtube.com/watch?v=35ZiQdmt334

Je zvláštní, kolik rozhovorů v mém okolí se poslední dobou stáčí na téma gender a feminismus. Nebo spíš feminismy, jak se snaží všem vysvětlovat. Že je rozdíl mezi radikálním a extremistickým, že kvóty nejsou největší zlo na světě a že ženská může vydělávat víc, než její drahá polovička, aniž by se někdo musel nutně cítit méněcenně. Ne všichni jsou ochotni diskutovat, občas je pro ně moc i jenom poslouchat. Stačí říct feminismus a už sem kráva, co nesnáší chlapy a nechce „bejt ženská“. Na druhou stranu, když mi tohle chlap řekne (a nejenom chlap), není úplně složité ho začít nesnášet.


Tenhle měsíc jsem byla na EKG. Ne na vyšetření, ale na literárním kabaretu Jaroslava Rudiše a Igora Malijevského. I když to občas takové vyšetření je, zrentgenuje mi to hlavu a já zjistím, jestli tam ještě pořád jsou nějaké nápady. Obvykle se něco najde, ne vždycky se to dostane na papír. Únorové téma, O lásce a poezii, mi trošku otevřelo oči. Vím sice, že staromilské lpění na schématech, která jsou mi dlouhodobě někde, už se moc nenosí, ale pořád se s poezií ne moc snáším. Tentokrát jsem se ale dozvěděla, že psaní básniček je dobré pro mé psychické zdraví, i když to jsou sračky. A že mě vlastně ty současné věci baví. Takže bych třeba mohla poezii psát, nebo vlastně zapisovat ty pochybné poznámky, které nemají hlavu ani patu, a pak to za poezii vydávat. Aktivně jsem se přihlásila na svůj starý účet na Písmákovi (trvalo mi dva dny, než jsem si vzpomněla, jak se ta pochybná stránka jmenuje) a teď tam očumuju. Svoje středoškolské výplody pro jistotu mažu, ani já se na to nemůžu koukat.

Včera jsem jela domů posledním autobusem. Většinou je to zážitek, buď jezdím sama, nebo ve dvou (cílová stanice pro mé spolucestující obvykle bývá Josefov), ne vždycky se mi podaří mávnout na řidiče, aby zastavil včas, takže na zastávku se nehraje, a na terminále se v pokročilou noční hodinu (kolem půl desáté) schází divní lidé. Ještě nikdy jsem neviděla někoho, kdo by v deset odjížděl do Moskvy nebo do Petrohradu. Nikdy jsem vlastně netušila, že se přímo z Hradce dá odjet tak daleko na východ. Podle Ev tím spojem jezdí trolly/trollové/trollollice – viz facebooková konverzace po tom, co mám v hlavě Kocoura. Někdy bych to zkusila, zajet si do Ruska, na výlet. I když bych možná volila vlak, autobusy v poslední době špatně snáším.

Už jsem zase v Praze. Ale nevím, na jak dlouho. Posledních pár měsíců se zase cítím víc hradecká než pražská. A moc se mi to nelíbí.

   / / / /

  No Comments

neděle 24. ledna 2016

project 365., week II - III

  19:00:00    

Pomalu se probírám z kómatu jménem zkouškové období. Právě jsem úspěšně vynořila hlavu na druhém konci jedné z těch ošklivějších zkoušek a tak se zase chvíli můžu věnovat fotkám a psaní. Ostatně jsem teď nasbírala mraky podnětů, už stačí jenom naklepat je do počítače. Některé z nich se nejspíš budou obracet k tématům starším, jiné snad budou aktuálnější. Uvidíme, jak se mi bude dařit letos pracovat podle všech těch plánům, které mám rozvržené...

Teď tu konečně mám fotky z minulých dvou týdnů, až dnes jsem byla schopná je nahrát na Facebook. Doufám, že teď už nebudu mít žádné delší prodlevy...















   /

  1 Comment

neděle 10. ledna 2016

project 365., week I.

  13:53:00    


Plán na nový projekt 365, který jsem tentokrát začala spořádaně prvního ledna a ne jen tak, kdy se mi zachce, zatím pokračuje úspěšně. Pojmenovala jsem ho Anywhere I Lay My Head a tady je zatím rekapitulace prvního (a kus) týdne, od 1. do 9. ledna. Na tumblr, který jsem založila, k němu bude občas i nějaké povídání.










   /

  2 Comments

sobota 9. ledna 2016

Followed you down to the end of the world -- To wait outside your window -- In the heat of the rain I would call your name -- But you just pass me by

  11:03:00    



Původně jsem měla v plánu teskně vzpomínat na loňský rok a doufat ve vše dobré v tom letošní, staly se ale mnohem zásadnější věci – (1) Netflix je konečně v Čechách a (2) Emma Watson si založila čtenářský klub.

Začněme tím Netflixem. Čekali jsme na to všichni, nebo alespoň ti všichni, kterým nevadí občas dělat věci (čti stahovat seriály a filmy) legálně. Tahle streamingová služba hýbe už nějaký ten pátek světem z několika důvodů. Stojí v nejlevnějším provedení 8 dolarů, v tom nejdražším 12. Jejich originální obsah tvoří velmi kvalitní seriály jako House of Cards, Orange Is The New Black nebo Jessica Jones, která je jak jistě známo ze stáje Marvelu. Mimo to běžně nabízejí ke zhlédnutí produkci z dílny Foxu, CW nebo BBC. Jejich filmová a seriálová knihovna se čas od času obměňuje, ale vždy v ní najdete zaručené klasiky.

Přes tuhle všechnu parádu, kterou si můžete za normálních okolností legálně vychutnat, ale noví uživatele v Čechách nejsou spokojení. A to z jednoho prostého důvodu – Netflix sice spustil službu pro naše prostředí, nabídka filmů a seriálů je ale značně omezená. Většinou se jedná hlavně o jejich vlastní produkci, chybí mezi nimi ale třeba zmíněný House of Cards (tuším, že licenci na něj pro ČR vlastní Česká televize) a celkově je ten výběr poněkud chudý. Takže si asi většina Čechů užije prvního měsíce zdarma a pak usoudí, že z tohohle nic nebude.

Protože ale nejsem blbá, samozřejmě, že jsem našla způsob, jak se dostat k tomu, co chci. Díky různým add-onům můžete upravit svou IP adresu tak, že se dostanete k obsahu původně určenému pro Spojené státy, Kanadu nebo Spojené království. A tak poslední dva dny sjíždím, co můžu. Někdy možná sepíšu, co je tam k vidění nejlepšího, to si ale budu muset ještě chvíli nechat uzrát.

Druhou, skoro důležitější novinou, je nový čtenářský klub na obzoru. Jmenuje se Our Shared Shelf a založila ho Emma Watson s ideou čtení feministicky zaměřených knih, ať už beletrie nebo nonfikce. Watson už přes rok zaštiťuje na pozici ambasadorky dobré vůle UN Women a úspěšně spustila kampaň #HeForShe, která vyzývá muže, aby přijali feminismus za svůj a pomohli zatnout sexismu a nerovnosti v naší společnosti tipec. Teď vyzývá všechny své příznivce a fanoušky, aby se spolu s ní začetli do textů, které oslavují rovnost ve společnosti a celkově by se daly označit za feministické.

Název čtenářského klubu navrhli fanoušci na Twitteru a celý klub má podporu několika známých osobností. Jednou z nejvýznamnějších, zvlášť z hlediska feminismu, je Gloria Steinem, její poslední kniha s názvem My Life on the Road se stala tou první, nad kterou budou čtenáři ve skupině na sociální síti pro knihomoly GoodReads diskutovat.

Osobně jsem nadšená z toho, že teď budu mít nějakou motivaci číst zajímavé texty a moci o nich diskutovat s lidmi podobného zaměření. Po čtenářské skupině Vaginal Fantasy, kterou založila Felicia Day, je tenhle čtenářský kroužek zřejmě tou nejlepší motivací, kterou ke čtení můžu mít.

Samozřejmě můžeme namítnout, že jsme nemuseli čekat na Emmu Watson, typickou zástupkyni bílého korporátního feminismu, a že nepotřebujeme, aby nám říkala, co máme číst a jak o tom máme přemýšlet. Domnívám se, že stejně jako její řeč pro UN, může tohle rozhodnutí, že „si chci založit feministický čtenářský klub,“ vyvolá další vlnu kontroverze, protože se nikdy nezavděčíte každému. Já teda navrhuji hurá do čtení, protože pokud se každý výběr bude nést v duchu feministických ikon jako je Steinem, nemůžete šlápnout vedle!

   / / / / / /

  1 Comment

středa 30. prosince 2015

neděle 27. prosince 2015

pátek 25. prosince 2015

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)