ES.

ES.

pátek 20. května 2016

Mikro #18: Paměť

  14:23:00    


Projížděla jsem se dneska ráno autobusem na cestě od alergoložky a vymyslela jsem si téma pro dnešní příspěvek. Protože jsem hrdinka a razím heslo „hlava mapa“, neobtěžovala jsem si ten nápad zapsat.

Nijak mě moje zapomnětlivost nepřekvapuje, žiju se sebou dost dlouhou dobu na to, že pokud nemám schůzku napsanou alespoň na třech různých místech, pravděpodobně na ni nedojdu. Trochu mě ale mrzí, že se nemůžu znovu zamýšlet nad tématem, které bylo bezpochyby naprosto geniální.

Ráda bych našla způsob, kterým budu omlouvat svoji nečinnost v rámci psaní bakalářky zapomnětlivostí místo věty „udělám to zítra“. Kdybych si snad byla schopná zapamatovat, ve které dny mám jiné plány než jít do knihovny, někdy bych do té knihovny třeba došla. Tímhle stylem se mi jeden den nechce, druhý jdu v nějakou šílenou hodinu k doktorovi, takže mám den roztříštěný, a další den mám několik různých činností najednou. Takže třeba příští týden, hm?

   /

  No Comments

čtvrtek 19. května 2016

MIkro #17: Komplimenty

  9:59:00    

Paní s kočárkem, které jsem minulý týden v knihovně držela dveře, mi řekla, že mi to sluší. Měla jsem zrovna den blbec, ale jediná věta mi dokázala zvednout náladu víc, než zmrzlina.

V pondělí si ke mně v autobuse přisednul člověk a pochválil mi punčocháče. Následovala sice několika minutová přednáška o budoucnosti 3D potisků, i přesto mi to udělalo radost. Nemám ani nejmenší potřebu poslouchat komentáře cizích mužů, kteří mají potřebu sdělit mi něco o mém oblečení nebo vzhledu. Na druhou stranu si nemyslím, že kompliment je nutně projevem sexistické potřeby být slyšet za každou cenu.

Možná bychom k sobě všeobecně měli být milejší a chválit se. Ať už se jedná o oblečení nebo o pracovní úspěch, pozitivní ohodnocení, pokud není zbytečně povýšenecké, nejen potěší, ale také motivuje.

Mimochodem, věděli jste, že se chystá remake Rocky Horror Picture Show, ve kterém bude hrát Laverne Cox? Nemůžu se dočkat!

   /

  No Comments

středa 18. května 2016

Mikro #16: Konzultace

  13:06:00    



O tom, že usilovně píšu bakalářku, jsem se už zmiňovala. K tomu se váže další stresové téma – konzultace.

Podobně jako návštěva lékaře je konzultace naprosto nezbytnou záležitostí. Znamená to ovšem další kontakt s lidmi. Ráda bych někdy šla na konzultaci s pocitem, že mám co říct a že jsem udělala kus práce, u kterého je o co se opřít.

Konzultace mi ale stejně jako psaní emailu dává pocit, že jsem úplně k ničemu a že se mnou vedoucí práce jen marní čas. Připadám si nepřipravená, v hlavě mám duto a nejsem schopná formulovat svůj názor do souvislých vět. Přitom je to tak jednoduché! Dopadá to sice dobře, odcházím s novou chutí do psaní a snad mám v hlavě i jasněji. Jen bych chtěla necítit se den předem mizerně.

   /

  No Comments

úterý 17. května 2016

Mikro #15: Podpatky

  9:32:00    



Zrovna jsem četla esej od Mary Karr pro The New Yorker, kde pláče nad dělem svých nohou a volá po pálení bot na podpatku tak, jako jsme (my ženy) kdysi pálily podprsenky.

Jistě, jehlové podpatky ničí nohy a ani k zádům nejsou nijak zvlášť milostivé (což je naprosto nepodložené tvrzení, neobtěžovala jsem se přečíst žádnou vědeckou ani pseudovědeckou studii), existuje tady ale opravdu nějaký diktát, který bychom musely svrhovat? Osobně nijak neholduju jehlovým podpatků, ale ráda chodím na vyšších botách. Nutí mě to narovnat si záda, takže mě přestávají bolet.

Vysoké podpatky jsou ale i problémem společenským. Loni proběhla internetem zpráva z filmového festivalu v Cannes, kdy v rámci nutnosti dodržet dress code odmítli pořadatelé vpustit na akci dámu, která měla na nohou baleríny. Zrovna nedávno jsem četla o slečně, která byla hned první den vyhozena z práce, protože si jako recepční dovolila vzít boty bez podpatku. Od žen v naší společnosti se očividně vyžaduje, aby svůj styl oblékání podřizovaly jakýmsi společenským konvencím, ať už jde o boty nebo o šaty (podle zdrojů z FOX News zaměstnavatel zakazuje ženám kalhoty do vysílání).

Můj otec tomu říká „oblečení úměrné situaci“. Ale co když každý z nás situaci přečte jinak, rozhoduje se jinak? Můžeme tomu spolu s Naomi Wolf říkat důsledek mýtu krásy. Nebudu pálit boty na podpatku (stejně jako bych nespálila svou oblíbenou podprsenku), ale se nebudu ani oblékat do něčeho, co mi je nepohodlné. A diktát módního světa nebo tzv. business smart oblečení si může jít trhnout.

   /

  No Comments

pondělí 16. května 2016

Mikro #14: Oční

  21:05:00    


V rámci předstírání, že jsem dospělá, jsem se sama od sebe objednala k očnímu. Odehrálo se to poměrně bezbolestně.

Nesnáším doktory. Nechodím k nim, pokud to není absolutně nutné. I ti, které mám docela ráda, jsou pro mě zdrojem zbytečného stresu. Takže veškeré návštěvy odkládám na nejpozdější možný termín.

U očního jsem nebyla tři roky. Navíc pokaždé chodím k někomu úplně jinému. Takže jsem musela diktovat údaje do nové karty, snažit se vzpomenout si na historii očních onemocnění v rodině… Nakonec to probíhalo lépe, než jsem čekala. Asi poprvé vůbec mi nikdo důrazně nevytýkal, že nechodím na prohlídky každý rok. Takže možná za ten rok opravdu na prohlídku půjdu.

(Teď mám dva týdny pobíhání po doktorech. V pátek jsem byla na krevních odběrech a u zubaře, dnes u očního, v pátek mířím na alergologii a v pondělí jdu na endokrynologii. Vážně doufám, že potom už budu mít klid.)

   /

  No Comments

neděle 15. května 2016

Mikro #13: Rodina

  8:42:00    


Včera jsme kvůli babičce a dědovi pekli kachnu. Babička si místo toho přivezla uzený.

Přes všechny problémy a neshody mám skvělou rodinu. Ale občas mi dávají zabrat. Jedna babička je černá kronika a pořád hledá na všem to nejhorší. Druhá mi pravidelně volá, když jsem zrovna v Hradci, a předpokládá, že u ní budu každý den trávit odpoledne.

Dneska jedeme na rodinnou slezinu do Prahy. Normálně se to koná jednou do roka, ale s těmi pohřby to vlastně není tak dávno, co jsme se všichni viděli. Tak doufám, že to přežiju.

   /

  No Comments

sobota 14. května 2016

Mikro #12: Spánek

  10:01:00    


Prospala jsem jedenáct hodin. Bylo to nejlepší rozhodnutí tohoto týdne.

Spím pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami. Je to pro mě akorát, nejsem unavená, ani přespaná. Když ale přijedu k rodičům, moje spánkové návyky se změní. Najednou nejsem schopná jít spát v deset, takže ve výsledku spím kolem pěti hodin. Včera mě to dohnalo.

Odběry krve, zubař a dopolední pobíhání po Hradci mě dostalo. Můžu sice říct, že už mám zase Hradec v nohách, ale k produktivitě mi to nijak nepomohlo. Takže jsem dojela domů, podívala se na hokej a před osmou šla spát. Teď jsem odpočatá a můžu zase pracovat.

   /

  1 Comment

pátek 13. května 2016

Mikro #11: Zprávy

  7:56:00    


Včera mě překvapila neuvěřitelná pozitivita ranních zpráv v České televizi.

Zajímalo by mě ale, kdo rozhoduje o tom, co je vhodní do zpráv, a co ne. Pokud jde o ranní vysílání, informace o nadaci Happysnack s programem „adoptuj si své rajče“ nebo zpráva o výletě pacientů s roztroušenou sklerózou se kategorizují jako newsworthy. Někdy bych potřebovala pozitivní zprávy i během dne, ne jen ráno.

In other news, autobusák má naladěné rádio, které kraje převážně písničky z osmdesátek. A také české verze písniček z osmdesátek. Mám chuť si pustit Nekonečný příběh.

   /

  1 Comment

čtvrtek 12. května 2016

Mikro #10: Elipsy

  8:00:00    


Včera v noci při průjezdu Hradcem na cestě z Prahy jsem si toho poprvé všimla. Elipsy.

Je to nová značka, která má poukazovat na pozoruhodný výskyt závodní dráhy jménem Městský okruh. Od slova okruh by člověk hádal, že se bude jednat o kruh. A ona je to elipsa, navíc s šipkou.

Od prvního ledna tohoto roku prý vstoupilo v platnost několikero značek, některé byly upraveny a jiné zcela nahrazeny. Nesmyslnost této akce nebudu řešit, protože ač vlastním řidičské oprávnění, jsem neřidič. Tahle úprava ale bije do očí i mě, a to doslova. Rozdílnost materiálu totiž zapůsobila, že její viditelnost po osvícení zastírá všechny ostatní značky. Takže díky.

   /

  No Comments

středa 11. května 2016

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)