ES.

ES.

úterý 31. května 2016

Mikro #29: Uptasia



Vždycky tvrdím, že u žádné počítačové hry dlouho nevydržím. Tak proč teď sjíždím Uptasii dennodenně?

Je to jednoduchá hra, ve které si stavíte městečko. Postavíte továrnu, vyrobíte produkt, ten prodáte na trhu. Za utržené peníze postavíte další továrnu. Vážně nic zvláštního, ale dokážu u toho strávit hodiny…

Dnešek jsem ovšem trávila v knihovně a poctivě psala bakalářku. Jsem na sebe hrdá.

pondělí 30. května 2016

Mikro #28: Přijímačky



Vypadá to, že vařit z vody je jediná použitelná schopnost, kterou jsem se za dobu svých studií. Vypadá to, že jsem schopná dát do kupy rozsáhlé teorie založené pouze na několika málo kusých informacích, které jsem si byla schopná zapamatovat.

Takže jak vlastně vypadaly přijímačky na genderová studia? Panika, nevolnost, studené ruce… A potom test napsaný ani ne za polovinu termínu. Vlastně netuším, jak bych nad tím mohla sedět déle. Možná snad nad překladem jednoho odstavce o feminismu. Ale na těch pět slov, které jsem potřebovala, jsem si ten slovník vážně brát nemusela.

Abych to teda dotáhla do konce, v 18:12 mi přišla zpráva ze studijního oddělení, že mi s potěšením oznamují, že jsem úspěšně splnila přijímací zkoušku. Tak jsem to asi uvařila kvalitně. Teď už jenom ta bakalářka…

neděle 29. května 2016

Mikro #27: Motivační dopis



Začínám trochu panikařit kvůli zítřejším přijímačkám.

Testy samotné mě tolik netrápí, genderem se zabývám už tak dlouho, že to na těch pár bodů musím napsat i kdybych nečetla ani jednu z těch knih. Problémem je ale motivační dopis.

Motivační dopis je peklo. Tečka! Vykřičník… Nikdy nevím, co do něj psát. Hrozně nerada vysvětluju, v čem jsem dobrá, a proč mě baví věci, které mě baví. Proč chci dělat věci, které chci dělat. K čemu to vlastně je? Jako důkaz, že se na tu školu nehlásím jen tak? Nevím, jestli člověk, který nemá nic lepšího na práci než trávit hodiny čtením povinných knih a psaním testů přijímacího řízení, potřebuje ještě někomu něco dokazovat.

Takže předpokládám, že budu ve čtyři hodiny ráno panikařit, že nejsem schopná vymyslet stránku hloupého vychloubačného textu. Yay!

sobota 28. května 2016

Mikro #26: Daredevil



Jak nejlépe využít čas vymezený k učení? S Netflixem,, samozřejmě.

V době premiéry druhé série Daredevila jsem se zoufale snažila odolat a nakonec jsem první díl vypnula po deseti minutách s tím, že na to nemám ani čas, ani náladu. Teď na to sice čas nemám, ale nálada se našla. Takže jsem využila poslední dva večery k tomu, abych se tomu pořádně podívala na zoubek.

Možná mě první série bavila víc, možná jsem teď jenom moc zmlsaná Jessicou Jones na to, aby mě nějaký Matt Murdoch zajímal. Na druhou stranu začínám o Marvelovské frančíze přemýšlet trochu jinak, možná víc kritičtěji a vlastně se mi líbí, jakým způsobem pracují se stereotypy a překonávají je – slepec Murdoch není rozhodně chudák a se svým postižením je schopný ledasčeho. Marvel se teď rozhodně nemazlí s postavami, které by mohly být považovány za „krásky v nesnázích,“ Karen je schopná se o sebe postarat hlavně tím, že zná své slabé stránky a ví, kdy má požádat o pomoc. Morální kompas Claire je něco, co by jí mohla většina lidí závidět.

A teď k novým postavám. Elektra! Smrtící bojovnice, kterou vycvičil stejný člověk, který cvičil Murdocha. Nemůžu říct, že je mi nějak extrémně sympatická, ale uchvátila mě její snaha udělat „správnou věc“ a její neschopnost neprolívat krev. A pak je tu samozřejmě Frank Castle aneb Punisher. Postava, na kterou jsem se těšila asi nejvíc, i když ho z komiksů vlastně skoro neznám. Rozhodně mě nezklamal, je přesně takovým brutálním psychopatem, jako jsem si ho představovala. Člověk, který udělá cokoli proto, aby pomstil svoji rodinu. To je přesně ta postava, kterou jsem potřebovala.

pátek 27. května 2016

Mikro #25: Boudieu



Ačkoli považuju feministické myšlení a genderová studia vůbec za nesmírně zajímavá, pár dní před přijímačkami na tento velmi perspektivní a vůbec ne naprosto nevyužitelný obor mi to začíná lézt krkem.

U psaní jsem se zasekla před týdnem a ještě pořád jsem nedočetla všechny knihy na pondělní přijímací zkoušky. Jsem skoro na konci Nadvlády mužů od Boudieuho, ale nebyla jsem schopná si z toho udělat výpisky, takže budu doufat, že si z toho pamatuju to podstatné.

Celá jedna podkapitola se věnuje geniálnímu pozorovacímu talentu Virginie Woolf v To the Lighthouse a její schopnosti věrohodně zobrazit genderové vztahy a genderové nerovnosti. Bourdieu má vůbec Woolfovou dost rád, což mě nijak nepřekvapuje. Jen doufám, že to nebude jediná záležitost, kterou si z celé té knihy zapamatuju.

čtvrtek 26. května 2016

Mikro #24: Neighbors 2



Protože jsem během pár dní zvládla utratit většinu peněz, které mi měly vystačit na měsíc (doplácení všech restů není sranda), nemůžu si zajít do kina. Netflix v mnohých ohledech pomáhá, ještě pořád jsem neviděla Beasts of No Nation, teď se mi ale zachtělo komedie.

A tak jsem si stáhla Neighbors 2: Sorority Rising. Ano, opravdu je to pokračování té šílené komedie Setha Rogena se Zacem Efronem. A ne, tentokrát jsem si to nepouštěla jenom proto, že Efron má fantastický tělo (i když to byl jeden z hlavních faktorů).

Sorority Rising překvapuje hlavně svým nezáměrným feminismem. Katie Barnes pro Feministing popisuje jednu ze scén ze začátku filmu, která je klíčovým momentem, co se charakterního růstu týče: „Potom, co mu řeknou, že frat parties jsou dost sexistické, začně Teddy (Efron) drmolit o tematických večírcích, které zahrnují ženy (CEOs and Office Hoes, pimps and hoes etc). Na jeho tváři je ale najednou vidět, že si to uvědomil. A potom jim sám dá za pravdu.“

Rogenovi filmy se dost často označují jako „bromedy“, ženských postav v nich najdete po málu a žádná z nich není ústřední. Objevují se v nich ale momenty, které dokazují, že si Rogen a jeho scénáristický tým uvědomuje, jak je chlapáctví, které se ve většině amerických komedií objevuje, vlastně stupidní a urážlivé vůči ženám.

Už se těším na nějaké ženské komedie, zejména remake Ghostbusters. Už jenom kvůli tomu, jaká vlna nevole se zvedla ze strany MRA a mužů, kteří nechtějí, aby jim ženy sahaly na jejich dětské hrdiny.

středa 25. května 2016

Mikro #23: Komiksy



Konečně mám peníze, abych si obnovila předplatné na Netflix a oni se mi pěkně pomstili. K dispozici druhá série Penny Dreadful, kterou jsem ještě neviděla, už nějakou dobu je online Orphan Black a Chelsea Handler má novou show. Peklo.

Protože trávím většinu času, který bych měla trávit psaním, bezcílným bloumáním po internetech, dělám alespoň něco pro svoje dobro – čtu komiksy. Poslední dobou jsem se zbavila několika komiksů z toho fantastického marvelovského Ultimátního Komiksového Kompletu a teď mám peníze si koupit něco nového.

Včera jsem si chtěla koupit Zátopka, ale nakonec jsem zvolila Mou knihu Vinnetou, protože jsem kolem ní chodila od doby, kdy vyšla. Včera jsem ji viděla v Kaprovce, vzala ji do ruky a už nepustila. Dneska jsem ji dočetla a vřele doporučuju. Nejen kvůli vizuálu, ale i kvůli příběhu. Je úžasná.

Kdybyste mě chtěli zbavit nějakých dalších komiksů, prodávám je na Aukru. Kdybyste byli hodně milí, hodní a usměvaví, tak můžete dostat slevu. Možná :P

úterý 24. května 2016

Mikro #22: Déšť



Včera jsem byla v Knihovně Václava Havla na akci s názvem „Generace Y – Havlovy děti“. Když vidím své vrstevníky, kteří se zajímají o dění kolem sebe a snaží se ho aktivně měnit, přestávám mít pocit, že to s touhle zemí jde z kopce.

Nemám radost z toho deště v Praze. Teda, neměla jsem ani radost z toho extrémního vedra v Hradci, ale teď už je mi zase zima a nemůžu se přes den vyvalit na balkóně, což je největší tragédie.

Začínám být ve skluzu se vším, nejsem schopná se soustředit a jsem jenom schopná číst více či méně hloupé články v časopisech. A poslouchat The Weeknd. Pf.

pondělí 23. května 2016