ES.

ES.

sobota 4. června 2016

Mikro #33: SCUM

  23:43:00    


Alergie se u mě zase začínají projevovat v množství větším než malém. Možná bych si měla pamatovat, že musím celé léto pravidelně brát prášky, jinak vážně nevím, co s tím.

Kombinace alergie a menstruace je vždycky nepříjemná záležitost, takže jsem dnešek trávila povalováním se. Což se samozřejmě podepsalo na mé (ne)produktivitě. Už jsem zase v divném polospánku.

Včera to bylo 48 let ode dne, kdy radikální feministická radikálka Valerie Solanas postřelila v The Factory Andyho Warhola. Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, je to věčná škoda. Solanas byla jednou z žen, které nenávidí muže – takže z té skupinky, která dává feministkám špatné jméno. Solanas se s Warholem nepohodla kvůli jejímu scénáři, který W. údajně ztratil, a celkově se cítila zrazená. Koupila si zbraň a pokusila se Warhola zabít. Později jí byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. Kdybyste měli alespoň trochu času, sežeňte si její SCUM Manifesto (zkratka pro „Society for Cutting Up Men“). Z mého pohledu je to hodně zajímavý text, který ukazuje odvrácenou stranu feminismu.

   / /

  No Comments

pátek 3. června 2016

Mikro #32: Páteček

  21:35:00    


Dneska jsem si šla cvičně udělat přijímačky na Mediální studia. Byly dost vtipné.

Ne že bych předpokládala, že budu něco z celého obsahu učiva a všeobecných znalostí umět. Ale byly tam některá vtipná cvičení, ve kterých se objevovala spojení „kakaová skvrna o velikosti mexického dolaru“ a podobně.

Ty přijímačky pro mě byly vlastně jednou z mála možností, jak se potkat s Evičkou a Jardou, protože nikam nechodím a nic nedělám a s nikým nekomunikuju. Celkově mám z dneška dobrý pocit. Udělala jsem pro jednou, co jsem měla v plánu, viděla jsem lidi, které jsem chtěla vidět. Všechno mi dnes vychází.

   /

  No Comments

čtvrtek 2. června 2016

Mikro #31: Rom-coms

  19:55:00    


Myslela jsem si, že z teenagerských romantických komedií jsem už vyrostla. Tak asi ne.

Viděla jsem většinu pochybných amerických romantických komedií, které vznikly na přelomu devadesátých a nultých let. Většinu z nich jsem nesnášela, ale je na nich něco nesmírně uklidňujícího. Vlastně asi stejně jako na četbě romancí, jak jsem se dozvěděla ve svém studiu textů na bakalářku. Zjistila jsem ale, že mám ve znalostech romantických komedií a teenagerských filmů velké mezery.

Většinu těch mezer charakterizuje jedna osoba – Molly Ringwald. Nepřekvapilo by mě, jestli jste o ní v životě neslyšeli. Mě to jméno taky nic neříkalo. Ale teď už mi to došlo. Je to jedna z osob, které hrály v The Breakfast Club (který jsem ještě neviděla) a, co je pro mě momentálně důležitější, ústřední postava Sixteen Candles a Pretty in Pink. Jestli si myslíte, že Mean Girls jsou prototypem správných dívčích komedií, pak jste ještě neviděli nic z osmdesátek. Byla to totiž pro tenhle žánr nejlepší doba – skvělá hudba, výborně pochybná móda a vyvážená kombinace drzosti a otevřenosti co se sexuality týče. Vážně mě to překvapilo.

A taky jsem si pustila The Pick-Up Artist. Kombinace Molly a Roberta Downey, Jr. je naprosto jedinečná!

   / /

  No Comments

středa 1. června 2016

Mikro #30: Romance

  9:24:00    


Dnešek plánuji opět strávit v knihovně. Na pořadu dne v teoretické části mé bakalářské práce je romantická láska v literatuře.

Ještě nedávno jsem i říkala, že jsem vlastně z romancí asi vyrostla. V knihách teď hledám něco jiného, než vztahy mezi muži a ženami. Na druhou stranu je to pořád atraktivní – románky se čtou rychle, určité uspokojení přichází okamžitě, nemusíte nad nimi přemýšlet a vůbec jsou dobré k oddechu.

Možná bych si měla teď nějaký takový románek půjčit z knihovny, rozhodně by se mi to hodilo. Jenže když se zabýváte nějakou beletrií v bakalářské práci, možná je lepší si do toho žádnou jinou neplést. Takže teď do toho čtu sem tam poezii. A komiksy. A někdy i nonfikci – mimo té, co musím přečíst k teoretické části. Jsem s teorií k bakalářce už skoro hotová a až teď jsem si uvědomila, jak mě to hrozně bavilo. Asi jsem divná, ale teoretické práce byly jednou z mých nejoblíbenějších věcí v rámci vysokoškolského studia. Tak doufám, že jsem to teď úplně nezkazila.

   /

  No Comments

úterý 31. května 2016

Mikro #29: Uptasia

  23:30:00    


Vždycky tvrdím, že u žádné počítačové hry dlouho nevydržím. Tak proč teď sjíždím Uptasii dennodenně?

Je to jednoduchá hra, ve které si stavíte městečko. Postavíte továrnu, vyrobíte produkt, ten prodáte na trhu. Za utržené peníze postavíte další továrnu. Vážně nic zvláštního, ale dokážu u toho strávit hodiny…

Dnešek jsem ovšem trávila v knihovně a poctivě psala bakalářku. Jsem na sebe hrdá.

   /

  No Comments

pondělí 30. května 2016

Mikro #28: Přijímačky

  18:41:00    


Vypadá to, že vařit z vody je jediná použitelná schopnost, kterou jsem se za dobu svých studií. Vypadá to, že jsem schopná dát do kupy rozsáhlé teorie založené pouze na několika málo kusých informacích, které jsem si byla schopná zapamatovat.

Takže jak vlastně vypadaly přijímačky na genderová studia? Panika, nevolnost, studené ruce… A potom test napsaný ani ne za polovinu termínu. Vlastně netuším, jak bych nad tím mohla sedět déle. Možná snad nad překladem jednoho odstavce o feminismu. Ale na těch pět slov, které jsem potřebovala, jsem si ten slovník vážně brát nemusela.

Abych to teda dotáhla do konce, v 18:12 mi přišla zpráva ze studijního oddělení, že mi s potěšením oznamují, že jsem úspěšně splnila přijímací zkoušku. Tak jsem to asi uvařila kvalitně. Teď už jenom ta bakalářka…

   /

  No Comments

neděle 29. května 2016

Mikro #27: Motivační dopis

  13:28:00    


Začínám trochu panikařit kvůli zítřejším přijímačkám.

Testy samotné mě tolik netrápí, genderem se zabývám už tak dlouho, že to na těch pár bodů musím napsat i kdybych nečetla ani jednu z těch knih. Problémem je ale motivační dopis.

Motivační dopis je peklo. Tečka! Vykřičník… Nikdy nevím, co do něj psát. Hrozně nerada vysvětluju, v čem jsem dobrá, a proč mě baví věci, které mě baví. Proč chci dělat věci, které chci dělat. K čemu to vlastně je? Jako důkaz, že se na tu školu nehlásím jen tak? Nevím, jestli člověk, který nemá nic lepšího na práci než trávit hodiny čtením povinných knih a psaním testů přijímacího řízení, potřebuje ještě někomu něco dokazovat.

Takže předpokládám, že budu ve čtyři hodiny ráno panikařit, že nejsem schopná vymyslet stránku hloupého vychloubačného textu. Yay!

   /

  No Comments

sobota 28. května 2016

Mikro #26: Daredevil

  22:09:00    


Jak nejlépe využít čas vymezený k učení? S Netflixem,, samozřejmě.

V době premiéry druhé série Daredevila jsem se zoufale snažila odolat a nakonec jsem první díl vypnula po deseti minutách s tím, že na to nemám ani čas, ani náladu. Teď na to sice čas nemám, ale nálada se našla. Takže jsem využila poslední dva večery k tomu, abych se tomu pořádně podívala na zoubek.

Možná mě první série bavila víc, možná jsem teď jenom moc zmlsaná Jessicou Jones na to, aby mě nějaký Matt Murdoch zajímal. Na druhou stranu začínám o Marvelovské frančíze přemýšlet trochu jinak, možná víc kritičtěji a vlastně se mi líbí, jakým způsobem pracují se stereotypy a překonávají je – slepec Murdoch není rozhodně chudák a se svým postižením je schopný ledasčeho. Marvel se teď rozhodně nemazlí s postavami, které by mohly být považovány za „krásky v nesnázích,“ Karen je schopná se o sebe postarat hlavně tím, že zná své slabé stránky a ví, kdy má požádat o pomoc. Morální kompas Claire je něco, co by jí mohla většina lidí závidět.

A teď k novým postavám. Elektra! Smrtící bojovnice, kterou vycvičil stejný člověk, který cvičil Murdocha. Nemůžu říct, že je mi nějak extrémně sympatická, ale uchvátila mě její snaha udělat „správnou věc“ a její neschopnost neprolívat krev. A pak je tu samozřejmě Frank Castle aneb Punisher. Postava, na kterou jsem se těšila asi nejvíc, i když ho z komiksů vlastně skoro neznám. Rozhodně mě nezklamal, je přesně takovým brutálním psychopatem, jako jsem si ho představovala. Člověk, který udělá cokoli proto, aby pomstil svoji rodinu. To je přesně ta postava, kterou jsem potřebovala.

   /

  No Comments

pátek 27. května 2016

Mikro #25: Boudieu

  21:29:00    


Ačkoli považuju feministické myšlení a genderová studia vůbec za nesmírně zajímavá, pár dní před přijímačkami na tento velmi perspektivní a vůbec ne naprosto nevyužitelný obor mi to začíná lézt krkem.

U psaní jsem se zasekla před týdnem a ještě pořád jsem nedočetla všechny knihy na pondělní přijímací zkoušky. Jsem skoro na konci Nadvlády mužů od Boudieuho, ale nebyla jsem schopná si z toho udělat výpisky, takže budu doufat, že si z toho pamatuju to podstatné.

Celá jedna podkapitola se věnuje geniálnímu pozorovacímu talentu Virginie Woolf v To the Lighthouse a její schopnosti věrohodně zobrazit genderové vztahy a genderové nerovnosti. Bourdieu má vůbec Woolfovou dost rád, což mě nijak nepřekvapuje. Jen doufám, že to nebude jediná záležitost, kterou si z celé té knihy zapamatuju.

   / /

  No Comments

čtvrtek 26. května 2016

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)