Mikro #90: Déšť

Mikro #90: Déšť

  20:42:00    Ester Šebestová

---

Uncivil Rest - Lurking Ghosts

Už zase prší. Po tom včerejším vedru je to příjemná změna, i když bych se radši vyvalovala na balkóně než cokoli jiného, je tady v okolí čistší vzduch. Déšť dneska voněl skoro jako na vesnici. Když jsem otevřela balkónové dveře, skoro jako bych byla na Skaličce. Ale ne teď. Je sice skvělé otevřít francouzské okno na terasu, pustit dovnitř kocoura zmoklého jako slepice a nasát vesnický vzduch. Ale není to ono.

Tohle dopoledne mi připomnělo ta léta na chalupě. Vyhrabat se oteklá z péřových duchen (protože aniž by to někdo tušil, už tenkrát jsem měla alergii na peří) do chladného, ale trochu zatuchlého vzduchu ve světnici. Vyběhnout ven na zápraží, moknout při přebíhání zahrady do kadibudky a pak zase běžet zpátky. Dát na čaj, který na chalupě přece jenom chutná trochu jinak než doma. A pak zapadnout zase do peřin, které mezitím stačily vychladnout, a vy je musíte znovu zahřívat.

Ani nevím, kde se ve mně ta nostalgická nálada vzala. Vůně deště mě prostě dneska nějak rozněžnila.

Read More

Mikro #89: Letní počasí

Mikro #89: Letní počasí

  23:30:00    Ester Šebestová

---

 @todrick feat. Amber Riley - Lions and Tigers

Tohle léto vážně nevím, jestli mám radši tohle vedro nebo letní deště. Normálně horko nezvládám, zavírám se do koupelny nebo do chalupy, a nevylézám, dokud nezapadne slunce. Tohle léto ale trávím převážně v Praze, a když mám volno, prostě se vyvalím na balkón. Navíc teď mnohem víc fotím a za deště se s foťákem venku necítím úplně nejlíp. Je to složité a vlastně se moje preference někdy mění z minuty na minutu.

Dneska jsem měla původně v plánu jít na blešák na Nákladové nádraží Žižkov, nakonec to ale nedopadlo a místo toho jsme se s Cibim vydali na urputnou výpravu do Ikei. On potřeboval lampičku ke stolu a stínidlo na lustr a já krabice a formičky na nanuky. Na krabice jsem se vykašlala, formičky koupila a přidala k tomu zbrusu nový pekáč/plech a rám na plakát. Samozřejmě, že jsem nakonec koupila rám na ten z mých třech krásných plakátů, který vlastně ani tolik pověsit nechci.

Jsem ale nakonec spokojená. Zabila jsem jenom část dne, ne celý, a vlastně jsem odškrtla jednu věc ze seznamu toho, co přes léto musím udělat. Mohla bych sice takhle o víkendech být produktivnější, ale nemusím to zase přehánět.

Read More

Mikro #87: K vzteku

Mikro #87: K vzteku

  19:08:00    Ester Šebestová

---

David Bowie - Moonage Daydream

Pořád ještě nechápu, proč sleduju americké volby. Většinu času se u toho rozčiluju víc, než se rozčiluju po jakémkoli veřejném vystoupení našeho prezidenta dolních deseti milionů. Kromě toho, že Zeman je zběhlý v politice a zřejmě si víc uvědomuje, co dělá, si je třeba s republikánským prezidentským kandidátem velice podobný, hlavně co se rétoriky týče. A to si Zeman v jednu dobu říkal sociální demokrat. Štvou mě oba stejně a já vím, že bych se tím měla přestat zabývat, ale občas mi to prostě nedá.

In other news, můj počítač se mnou, po roce společného života, pomalu a jistě přestává komunikovat. Vždycky byl trochu zpomalený, ostatně vím, do čeho jsem šla. Ale posledních pár dní se zasekává, aniž bych mu k tomu dala záminku. Nereaguje, ani když ho prosím. Prostě, jak se lidově říká, dělá Zagorku. Nemám ráda lidi, co dělají Zagorku, natož potom počítače.

Taky můj milovaný mobil na tom není úplně ideálně. Před pár týdne se mi stáhla nějaká vadná aktualizace a od té doby mi přestaly fungovat některé programy. Včera už mě to vytočilo tolik, že jsem celé nastavení telefonu resetovala. Samozřejmě, žádné programy mi tam nezůstaly. Ale ty, které jsem si tam stáhla znovu, alespoň fungují. Takže jsem alespoň minimálně spokojená. Bude mi chvíli trvat, než telefon zase přenastavím, ale alespoň už se nad ním nerozčiluji.

Read More

Mikro #80: Telefonní

Mikro #80: Telefonní

  23:30:00    Ester Šebestová

---

Beyoncé - Single Ladies (Put a Ring on It)

Dnešek je zřejmě den nezvednutých telefonů.

Ve 13:08 mi volalo neznámé číslo. Když jsem na to před druhou, po probírání organizačních věcí s kolegyní, přišla, volala jsem zpátky. Ve 14:03 mi to spadlo do hlasové schránky. Nemám hlasové schránky ráda, proto jsem hovor ukončila. Ve 14:04 jsem to zkoušela znovu, ale opět se mi ozvala hlasová schránka.

Takže jsem vlastně nezjistila, co po mě dneska kdo chtěl, ačkoli bych se to dozvěděla ráda! Jsem totiž v komunikativní náladě a to je období, kdy jsem schopná dokonce zvedat telefony. A zrovna mám smůlu.

Ve 14:43 jsem se někomu snažila dovolat pracovně. A nic, nebral to. Takže moje dnešní telefonní nadšení mohlo zase klidně odpadnout.

K tomu se přidala ještě občasná nefunkčnosti internetu. Tomu se říká dobrý den.

Read More

Mikro #79: Bylinky

Mikro #79: Bylinky

  23:30:00    Ester Šebestová

---

Ewa Farna - Na ostří nože

Všechny moje květiny a bylinky, kromě nesmírně odolného Aloe Vera, přes ty dva týdny, kdy jsem tu skoro nebyla, uschnuly. Proto jsem se rozhodla obšťastnit Lidl svým nákupem a vybrala si bazalku a mátu, dvě zatím nejužitečnější kuchyňské pomocníky.

Okamžitě jsem je využila. Mátu jsem narvala do vody spolu s citronem. Bazalku jsem přikousla k sekané se sýrem, kterou jsem vyrobila ze zbytku mletého masa povalujícího se v mrazáku. Takže mám radost.

Vlastně mám celkově radost, protože mám teď minimálně na pár dní volný byt a můžu se nerušeně roztahovat a skotačit. Navíc si můžu vyvářet, aniž by mi někdo pořád stál za zadkem v kuchyni, což se mi zrovna hodí – mám minimálně dva recepty, které teď chci vyzkoušet.

Read More

Mikro #78: Neil Gaiman

Mikro #78: Neil Gaiman

  22:30:00    Ester Šebestová

---

AURORA - Runaway

Narazila jsem dnes při snaze dočíst poslední povídkovou sbírku Neila Gaimana, Trigger Warning, na problém. Poslední povídka, zbrusu nová, poprvé vydaná právě v této povídce, je vlastně novela vztahující se k příběhu z American Gods. Ale já American Gods ještě nedočetla!

American Gods je Gaimanův šest set stran dlouhý masterpiece, podle kterého se teď mimochodem točí seriál. Podle mého účtu na Goodreads jsem ho začala číst v říjnu 2012 a momentálně jsem na straně 247, na konci první části. Něco si z toho pamatuji, něco ne, ale na to jsem víceméně zvyklá. A teď přemýšlím, jestli se mám snažit tu knihu dočíst předtím, než si přečtu tu povídku. Nebo předtím, než bude mít premiéru seriál.

Chystala jsem se na to, ale na mém chytrém seznamu čtení na tyto prázdniny American Gods nefigurují. Ale protože tam je milion dalších knih, které jsem ještě nezačala číst, nejspíš se do toho pustím. Pro dobrý pocit. Přece jen mi zbývá už jen 400 stran a Gaiman se čte tak dobře. Jen doufám, že se u toho nezaseknu. Chtěla jsem toho letos přečíst hodně.

Read More

Mikro #74: Coup d'état

Mikro #74: Coup d'état

  23:30:00    Ester Šebestová

---

Sia - Cheap Thrills

Včera si ve Francii někdo hrál na Olgu Hepnarovou (jestli šlo nebo nešlo o útok propojený s Islámským státem nechám ke komentování povolanějším) a dnes sledujeme coup d’état v Turecku. Mohla bych tady tvrdit, že mě to překvapuje, ale nepřekvapuje. Ani jedna z těch událostí. A mám k tomu jen pár poznámek.

1) To co se stalo v Nice je strašné, ale kdykoli instinktivně přisuzujeme takovou tragédii způsobenou nějakým šílencem islamistické teroristické organizaci, dáváme jim mnohem větší moc. Nad našimi životy a nad světem, ve kterém žijeme. Takovou moc si nezaslouží. Navzdory všemu zlu, které na světě páchají, pokud se jich budeme bát, jakoby už vyhráli.

2) Přestaňte se modlit. Já vím, že by mě to nemělo urážet. Já vím, že moje problémy s náboženstvím jsou jenom moje. Ale idea, že nějaká imaginativní nadpřirozená síla může někomu fakticky a fyzicky pomoci, mě prostě pobuřuje. A teď nemyslím duševní klid, který i instituce jako je církev, pravděpodobně někomu přináší. Myslím tím naprostou prázdnotu těch slov. Modlit se prostě teď už znamená sorry, něco se stalo, chci dál žít svůj život, tak tady napíšu, že se za ně modlím. Nazdar. Už jenom kvůli tomu je mi sympatický hashtag #PorteOuverte, protože se alespoň snaží nějakým způsobem pomoci.

3) Můžete mi vysvětlit, proč to v Turecku nejde demokraticky? Respektive, to že by někdo svrhl Erdogana je mi jedno, naopak to podle obrázku, který jsem si ze všech dostupných zdrojů složila, schvaluju. Ale nemohla by někdy existovat možnost, že další možnost v prezidentském křesle kdekoli po světě je pohroma? A je jedno, jestli se jedná o Erdogana, který si pomalu ale jistě uzurpuje moc a kloní celé Turecko, které je na tom s Islámem už pomalu podobně jako my s křesťanstvím, nebo o někoho jiného (třeba idiota jako je Trump). Nemůžou se prostě na těch židlích střídat lidi, kteří věří v mír bez radikálního omezování osobních svobod občanů jejich nebo kterékoli jiné země?

Já prostě už nevim. Nevim. Nevim.

Read More

Mikro #59: Sériová monogamie

Mikro #59: Sériová monogamie

  16:25:00    Ester Šebestová

---

 Mikolas Josef - Free

Iva Roze v článku pro Newsweek píše, že „být ve vztahu je v Česku záležitostí statusu. Všichni,, kdo za něco stojí, někoho mají.“ Přijde mi to zvláštní a připadám si divná, nicméně většina mých známých, kamarádů a spolužáků opravu permanentně někoho má. Nebo možná průběžně.

I při minimálních pozorovacích schopnostech je zřejmé, že sériová monogamie je v Česku podstatnou částí lidského života a spousta lidí upadá po rozpadu vztahu do depresí právě v případě, že si někoho nenajde během několika málo dní. O tom, zda si lidé opravdu hledají dalšího partnera před ukončením předchozího vztahu (podobně jako v zaměstnání) by se dalo polemizovat. Znám takových lidí jen velmi málo a nerada bych paušalizovala při popisování takového člověka.

Celkově mi ale tahle hysterie kolem vztahů přijde směšná. Chápu, že člověk je tvor společenský, ale opravdu nejsme schopni fungovat jako individuum až do míry absolutní nezávislost, byť dočasné? Jako osoba, která v těch průměrných 16 letech nevstoupila do prvního vztahu a až do současnosti vlastně žádnou takovou potřebu neměla, si začínám vážně připadat divná. A po dlouhodobé introspekci jsem zjistila, že je to právě předpoklad vztahu, ať už dlouhodobého či krátkodobého, který ve mně způsobuje panickou hrůzu při pomyšlení na fyzickou i duševní intimitu. A zrovna v tomhle případě si nemyslím, že to má co dočinění s mým feminismem.

Read More

Mikro #58: Stav

Mikro #58: Stav

  16:22:00    Ester Šebestová

---

The Script - Superheroes

Začínám být dost znechucená stavem našeho světa. Teroristické útoky, vraždy, znásilnění. U mnoha věcí si řekneme, že se nás to netýká. Že je to daleko. Že je to jiná mentalita, ať už mluvíme o Spojených státech nebo o Blízkém východě. Jenže pak se stačí podívat na Brexit a vlnu anti-evropských, anti-uprchlických, anti-anti názorů a jsme doma. A když ne ještě v Čechách, tak alespoň na Slovensku.

Jsou to vlny nechuti k politické korektnosti, které se pomalu převracejí do pochybných nacionalistických názorů. Můžeme tomu klidně říkat selhání elit, ale stejně tak to můžeme nazvat selháním školského systému, který nedává studentům dostatek informací a podnětů, které by jim umožnily prohrabat se tím hnojem populistických žvástů a vytvořit si názor, který se nezakládá na planých slibech. Taky bychom mohli říct, že je to selhání médií, které v jakési představě objektivity nebo možná neutrality dávají prostor názorům, které jsou fakticky i lidsky špatné. To je samozřejmě spíš pocit než faktické tvrzení, konkrétní případy vám udat nemůžu. Na druhou stranu si myslím, že tohle je celosvětový nešvar tradičních médií.

Ta nová dodávají přísun takových kvant informací, že by se v nich snad mohla někde ukrývat pravda. Jenže pravda je relativní pojem a jedinec není schopen přebrat se celým internetem jen kvůli jednomu kousku skládačky a tak si zase hledá autority a názorové vzory. Které opět mají tu svou relativní pravdu. Je to začarovaný kruh, řekla bych. Takže z toho prostě nemám radost. A nemít radost se stává novým statutem quo.

Read More

Mikro #57: Rodinná politika

Mikro #57: Rodinná politika

  20:42:00    Ester Šebestová

---

DMX - X Gon' Give It To Ya

Mluvit se členy mé rodiny o politice je jako bych mluvila do zdi a ta zeď po mě potom začala házet cihly. Zásadní nechuť směrem k migrantům. Vláda, která všechno „zkurví a rozesere.“ Evropská unie dává peníze jenom na píčoviny a vůbec se nám nevyplatí. Všichni kradou. A komentář staršího data, „ženský nemaj co dělat v politice, protože jsou snadno ovlivnitelný,“ je ještě docela milý.

Dlouhou dobu jsem měla diametrálně odlišné politické názory než můj otec, protože jsem považovala pravicovou politiku za lepší. Teď vidím, že ve mně byla zakořeněná nechuť k politickému establishmentu a ve středopravém poli politického spektra se v té době začalo zrovna něco dít. Můj otec tvrdil, že jsem naivní a že až si budu vydělávat, prozřu. Když jsem potom volila Stranu zelených, setkala jsem s pokrčenými rameny, že teda aspoň že tak. V podstatě by teď měl rád za moje politické názory, jenže se zdá, že jsem na něj teď zase příliš levicová. Nebo je to rozdíl mezi konzervatismem a progresivitou? To bude nejspíš ono.

Co mi vadí nejvíc, jsou jeho bigotní názory. Teď jsem v Respektu četla článek o politické korektnosti a jednoduše stačí říct, že můj otec je politickou korektností nepolíbený. Pravděpodobně ani neví, o co jde. Takže slova, která mu někdy padají z úst, jsou perly. Cikáni, teplouši, kurvy… K dnešní zprávě o rozhodnutí Ústavního soudu o adopci dětí registrovanými páry se nechal slyšet, že lesby by si měly děti nechat udělat a rodit, a ne že je budou adoptovat. Jeho představa o ženách jako strojích na děti se zdá být jasná po tom, co mi řek že jsem úplně mimo, když jsem se zmínila o tom, že bych dítě raději adoptovala a ne ho porodila. Jsem ráda, že jsme se k adopci dětí gayi vůbec nedostali, protože bych se zase něco dozvěděla. Fakt díky, tati.

Read More