Mikro #57: Rodinná politika
Mluvit se členy mé rodiny o politice je jako bych mluvila do zdi a ta zeď po mě potom začala házet cihly. Zásadní nechuť směrem k migrantům. Vláda, která všechno „zkurví a rozesere.“ Evropská unie dává peníze jenom na píčoviny a vůbec se nám nevyplatí. Všichni kradou. A komentář staršího data, „ženský nemaj co dělat v politice, protože jsou snadno ovlivnitelný,“ je ještě docela milý.
Dlouhou dobu jsem měla diametrálně odlišné politické názory než můj otec, protože jsem považovala pravicovou politiku za lepší. Teď vidím, že ve mně byla zakořeněná nechuť k politickému establishmentu a ve středopravém poli politického spektra se v té době začalo zrovna něco dít. Můj otec tvrdil, že jsem naivní a že až si budu vydělávat, prozřu. Když jsem potom volila Stranu zelených, setkala jsem s pokrčenými rameny, že teda aspoň že tak. V podstatě by teď měl rád za moje politické názory, jenže se zdá, že jsem na něj teď zase příliš levicová. Nebo je to rozdíl mezi konzervatismem a progresivitou? To bude nejspíš ono.
Co mi vadí nejvíc, jsou jeho bigotní názory. Teď jsem v Respektu četla článek o politické korektnosti a jednoduše stačí říct, že můj otec je politickou korektností nepolíbený. Pravděpodobně ani neví, o co jde. Takže slova, která mu někdy padají z úst, jsou perly. Cikáni, teplouši, kurvy… K dnešní zprávě o rozhodnutí Ústavního soudu o adopci dětí registrovanými páry se nechal slyšet, že lesby by si měly děti nechat udělat a rodit, a ne že je budou adoptovat. Jeho představa o ženách jako strojích na děti se zdá být jasná po tom, co mi řek že jsem úplně mimo, když jsem se zmínila o tom, že bych dítě raději adoptovala a ne ho porodila. Jsem ráda, že jsme se k adopci dětí gayi vůbec nedostali, protože bych se zase něco dozvěděla. Fakt díky, tati.
0 comments:
Okomentovat